Píseň Severu

3. Kapitola:Posel špatných zpráv

Byla chladná noc. Hvozdem se nesly tiché noční zvuky a nadpozemsky krásný zpěv elfů, kteří jím obdivovali nádheru hvězd i luny a
žehnali ve svém líbezném jazyce jejich stříbřitému světlu. Sama elfská královna, Illumintária Lisandris Sillisarmen, stála na balkónku svého
diamantového paláce a nechávala ono stříbrné světlo, aby kolem i skrze ní proudilo a skrášlovalo její už tak čarovnou dokonalost.
Královna Gentry, elfská královna, měla dlouhé temně modré kadeře, jež jí v dlouhých rovných pramenech splývaly až ke kotníkům, leskly
se jako klidná řekla ve svitu úplňku, a její černé oči, tvrdé a nepřístupné, až příliš moudré dlouhými staletími života, zase byly jako dvě
studánky ve tmě.. Kdyby ji takto, jak ve svitu měsíce jen v tenkých šatech s toho nejjemnějšího hedvábí dává najevo svou krásu a moc,
viděli lidé, rázem by se pro ně stala bohyní.. A Lisandris si to velmi dobře uvědomovala. Netěšilo ji, že vládne jen zde v Elfii, chtěla
vládnout celému světu. ,,Má paní,'' slova jednoho jejího dvořana ji vytrhla ze slastných představ.. ,,Co se děje?!" Zeptala se ještě ostřeji
než zamýšlela. Dvořan s úlekem couvl, hned se ale zase vzpamatoval... ,,Má paní, přijel nečekaný posel s údajně velice důležitými
zprávami. Čeká v audienční síni.'' Lisandris byla proti své vůli překvapená. ,,Odkud přijel?" Ptala se spíš sama sebe, proto ji zaskočila
překvapivá odpověď. ,,To nevím, má paní, ale je to gnóm..'' odvětil elf a na Lisandrisin pokyn odešel. ,,Gnóm....?" Lisandris nechtěla věřit
svým uším., ,,Proč gnóm přijíždí do Elfie??" To skutečně netušila... Gnómové byl národ kouzelných bytostí, které jsou úsce spojeny s
elementem země. Málokdy se pletou do lidských záležitostí, natožpak do elfských, a ani s jinými kouzelnými národy neudržují žádné
bližší styky, jedině snad s trpaslíky a to Lisandris připadalo jako nejhorší varianta, proto se jim koneckonců řiká Divoký lid... Bývají nižší
než lidé, ale vyšší než trpaslíci, také drobnější, zato šlachovití, pevní, štíhlí a hbití. Lisandris očekávala, že oproti ní budou rozhodně malí.
Elfové jsou vyšší už i než lidé, tak co teprve oproti gnómům.. Při té představě se musela samolibě usmát... Pospíšila si tedy do svých
komnat a přehodila přes svůj tenký šat stříbrný plášť. Byla rozhodnutá ukázat gnómům bohatství Elfie.. U gnómů totiž muži i ženy chodili
téměř stejně oblečení, v kožených kalhotech, pohodlných koženkových botách a jednoduché vestě zevnitř prošívané peříčky, na tom
všem mívají kvalitní cestovní plášť obvykle borůvkově modrý, tuto barvu spolu s barvami země milují nade všechny ostatní.. Některé
zdroje tvrdily, že gnómové chodívají bosí a i v zimě, že se oblékají stejně jako v létě, protože prý nevnímají zimu tak jako jiné národy..
Jsou podle všeho velice otužilú a mají tuhý kořínek, čemuž ale Lisandris moc nevěřila... Nasadila svůj vznešený krok a pomalu se
odebrala do audienční síně. Gnóm už tam čekal, respektivě gnómka.. Měla rudé vlnité vlasy až po pás, spletené do složitých copů,
zdobené listím, kamínky a žaludy, což je u gnómů zvykem. Ti, co mají nejatraktivněji ozdobené vlasy jsou v komunitě obdivováni. Také si
tetují obličej, tato gnómka měla na lících krásné spirálové ornamenty, které spolu s jejíma velkýma zelenýma očima a bledou pletí
působily zvláštně étericky. Na zádech měla luk a toulec se šípy, u pasu dýku a na krku drahokam, zřejmě smaragd. Gnómové považují
drahokamy za něco posvátného, co je chrání. ,,Má paní,'' řekla gnómka a uklonila se, ,,Mé jméno je Gerda, ale říká se mi Rudá Rosie.
Přicházím se špatnými zprávami od mé matky, královny gnómů Ceridween, a od mého otce, krále gnómů Caradaga,'' odmlčela se a
sledovala reakce královny elfů. ,,Je to zvláštní, setkání královských rodů gnómů a elfů..'' Lisandris se ta myšlenka docela líbila, ,,Nicméně
mi tedy pověz jaké špatné zprávy to přinášíš..'' Lisandris usedla na svůj trůn ze stříbra, perel, zlatých květů a diamantových slz. Dobře si
všimla, že zkušené oko Rudé Rosie dokázalo okamžitě zhodnotit dokonalost zručného zhotovení jejího trůnu. Rudá Rosie však zavadila
pohledem i o druhý trůn, více zlatý, pro krále elfů. Rudá Rosie se pochopitelně nezeptala, proč tam nesedí král, Lisandrisin manžel, ale v očích tu otázku měla zcela patrnou. ,,Není zde.'' Poznamenala Lisandris milostivě, ,,Jednou vyrazil na pravý Sever a už se víc nevrátil.
Divoký Sever ho pohltil do svého ledového světa ze kterého není návratu..'' Rudá Rosie přikývla trochu překvapená tím, ze jí královna jen
tak zdělila takovou osobní informaci. ,,Nevidím důvod, proč to tajit. Někdy jsou tajemství zbytečná a způsobují stejně tak zbytečný povyk,
a navíc.,.už je to mnoho let, co je Elfie bez krále.. Celá staletí!" Odvětila královna vychutnávajíce si ten pocit, když vidí, jak její návštěvnice
uvažuje zdali nemá moc číst myšlenky. Číst myšlenky sice neuměla, ale znala lidské mysle a způsob jejich uvažování, ty gnómů, jak se zdá nebyly jiné.. Přišlo jí, že mezi gnómy a lidma jsou jen pouhé dva rozdíly, jeden v typických vrozených znacích včetně některých
kouzelných schopností gnómů a druhý v rozdílu věku, kterého se dožívají. Lidé byli smrtelníci, gnómové se naopak mohli dožít až tisíc let,
nebyli však nesmrtlení a v určitém věku jim mohl snadno dojít dech a oni usnuli navždy. Neměla ale v plánu je podceňovat, přecijen se o
gnómech vědělo jen málo a Lisandris nechtěla být jednoho dne nemile překvapená.. ,,Ve světě se dějí hrozné věci, má paní,'' spustila
náhle Rudá Rosie a Lisandris sebou nevědomky trhla. ''Dcera Horské čarodějky, Ursula Napůlzrozená, má syna, který je také synem Vlčího
čaroděje. Ursula ho jmenovala vůdcem svých temných vojsk a on již vydrancoval mnoho vesnic na Východě kolem Tisíců Jezer, dokonce i
na města se nebojí zaútočit. Je jako utržený ze řetězu a nikdo se mu nemůže postavit, nikdo nemá dost síly, kdyby se o to třeba princ
Erheth půlelf víc zajímal, možná ten by byl dost silný, aby Naronovi, démonovi Ursuly, vzdoroval..Jenže ten se o dění ve světě nezajímá...
a také,'' Rudé Rosie její smaragdové oči potemněly a rysy jí nenávistí stvrdly., ,,Černí obsadili pohoří Rhús, kde bývala naše strážní věž.
Vypálili ji do základů a ty, co nezabili na místě, umučili strašlivým způsobem.. Naši zvědové je později viděli znetvořené vyset na hradbách
jejich nové černé pevnosti, kterou nazývají tak jako kdysi, Arů-Nar, na troskách staví nové..., Naši zvědové také přinesli i další zprávy..
Ursulina pozornost se teď otáčí od Východu na Západ, jak k lidem a gnómům, tak i k Elfii.. Pátrá! Pátrá po něčem, po čem už dlouho
touží.. Po moci, jež by mohla vládnout celému světu. Hledá Hrob, ten Hrob, a touží ho přivolat zpět.. A co my víme jestli takovou moc nemá, aby přivolala Bezmasého a Zástup ven, zpět k nám.. To by nás všechny zahubilo..! Proto se chce dostat do Elfie, myslí si, že tam je
odpověď na otázku, kde se ten Hrob nachází...'' Lisandrisiny dokonalé obloučky obočí se spojily v jedno, jak se zamračila. ,,Ona si myslí,
že v Elfii je ten Hrob? To nedává smysl! Elfové by nikdy nežili tam, kde je v tom Hrobě uvězněn Bezmasý a jeho odporný Zástup
Neodpustitelných smrtí! Takové zlo by nás zabilo! A navíc už jen ta myšlenka se nám příčí!" Lisandris to připadalo neskutečně hloupé, ale
Rudá Rosie ji hned vyvedla z omylu. ,,Nemyslí se, že je tu ten Hrob, myslí si, že elfové a především elfská královna ví, kde se ten Hrob
nachází.. A to chce za každou cenu zjistit! Pokud ale Elfie padne, padnou i ostatní říše, proto je důležité spolupracovat, proto vás mám
varovat..'' Rudá Rosie se nestyděla být upřímná, gnómové nemají v povaze lhát nebo přibarvovat skutečnost. Lisandris by to jindy
rozčilovalo, ale dnes ne. Byla příliš zhrozená s toho, co se právě dozvěděla. Zvenčí sice zachovala důstojnou tvář bez emocí, ale uvnitř ní
bublal vztek. Elfii se celá tisíciletí nikdo nedovolil napadnout, dokonce to ani nikoho nenapadlo!... Byla příliš mocná, příliš posvátná a také
obávaná.. Klamy a iluze, oblíbené hříčky elfů, toho se báli i ti nejhorší vrazi a nejnebezpečnější válečníci... Elfie byla pro ostatní jako
kousek ráje na zemi. ,,To nedopustím!" Zasyčela, ,,To nikdy nedopustím!" V duchu před sebou spatřila strašlivý výjev, jak je Elfie na
pokraji pádu, jak obrovské stromy korunami se dotýkající mraků hoří, jak jsou elfové zabíjeni a jejich krev se vsakuje do kdysi posvátné
půdy, zotročováni a ponižováni. Její krásný sličný lid!! ,,Děkuju gnómům za zprávy.'' Pravila tichým hlasem, ,,Odpočiň si zde a obdivuj
krásy Elfie a věz, že díky tobě a tvému lidu budou spojenectví národů navázána.'' Slova Lisandris Rudou Rosie potěšila. Nečekala, že se
tato pyšná elfská královna takto zachová. ,,Je mi ctí.'' Znovu se uklonila. ,,Isilyo!" Lisandris křikla na svou věrnou slůžebnici, bojovnici a
zvědkyni.. Přispěchala mladá elfská dívka s rovnýma bledě zelenýma vlasama až ke kolenům a překvapivě osvalenýma pažema, jež měla v
jednoduše bílých šatech bez ramínek celé odhalené. Rudá Rosie si původně myslels, že všechny elfky jsou sice krásné, ale také křehké až
téměř éterické, ale jak se zdálo ne všechny.. ,,Doveď našeho hosta do komnat, kde by si mohla odpočinout a pak ji tu trochu proveď.'' Dál
už se o ně Lisandris nestarala, měla dost svých starostí, které musela neodkladně vyřešit.. Rudá Rosie teda následovala zelenovlasou
elfku. Barva jejích vlasů ji nepřestávala udivovat, připomínala jí mlhu nad močálem, ta také byla taková bělavá s nádechem špinavě
zelené. Močály totiž Rudou Rosie fascinovaly, přestože byly tak děsivé a nebezpečné. ,,Vy gnómové jste něco jako trpaslíci ne?'' Zeptala
se znenadání Isilya. Měla zvláštně šumivý hlas.. ,,To nejsme. Sice také milujeme drahokamy, ale jiným způsobem. My milujeme jejich
živoucí moc, kouzelnou sílu ochraňovat a léčit.'' Vysvětlila Rosie a Isilya očividně pochopila. ,,Dobře tedy, pak ale musíte být velice zruční
kovotepci a zlatníci.. Víte, co duše drahokamu chce..'' Rosie pomalu přikývla. ,,V tom spočívá naše tajemství.'' Řekla a Isilya se víc
nevyptávala. Dovedla Rosie do komnat, které pro ni byly přichystány... Rosie jako omámená vešla do těchto vzdušných stříbrem zalitých
místností, jak měsíc prosvítal svou stříbřitou září skrze diamantové zdi a velká prosklená okna. Komnaty byly provoněné lesem,
kořeněnou vůní míz borovic a čistým kyslíkem. Rosie si je okamžitě zamilovala. ,,Jsi čestná a upřímná, ráda budu tvůj přítel.'' Pověděla ji
Isilya, když odcházela., ,,Přijď někdy na tréninkový plácek, cvičíme se tam s přáteli v boji.'' Nabídla ji ještě. ,,Dobře, přijdu, pokud budu
vědět, kde to je.'' Odvětila Rosie. Elfie pro ni byla obrovská a gnómka se tam špatně orientovala. ,,Tak tedy pro tebe přijdeme my.''
Podala Isilya hned nové řešení., ,,Jsi válečnice?" Zvědavě si Rosie prohlédla. ,,Ano, jsem'' Pro gnómy byl boj vážná záležitost. I Rosie to
brala nesmírně vážně. ,,A ty?" O elfech bylo známo, že milují cvičení se v bojových uměních.. ,,Samozřejmě.'' Prohlásila Isilya, ,,Byla jsem
vyškolena našimi mistry.'' Rosie si dobře všimla, jak se při tom hrdě napřímila. ,,To jsem zvědavá, jak bojuje, když je na to tak pyšná.''
Pomyslela si v duchu a musela se usmát.. Gnómové se nijak zvlášť boji neučili, ale přesto byli skvělí lovci a bojovníci.. Isilya zatím už
odešla a Rosie v komnatách osaměla.. ,,Je to zvláštní,'' usoudila prohlížející si své komnaty. ,,Nicméně jsem ráda, že tu jsem, a že jsem
splnila svůj úkol.'' Vyhlédla s okna a s obdivem sledovala štíhlé stříbrné paláce, elegantní a čarokrásné mezi obrovskými stromy staršími
než lidstvo. Některé stavby se jako drobonký třpytící se břečťan obtáčely i kolem jejich obrovitých kmenů až do širokých korun, kde se
nacházeli další paláce s lehoučkého stříbra, zlata i diamantů, někdy i altánky ze samotných perel. ,,Ubrání se tato pohádková říše náporu
zla..?" Na to si už Rosie nedokázala odpovědět. Nikdo to netušil. *
Té noci se Lisandris zdál zvláštní sen. Viděla mladou lidskou dívku, jak leží nahá v závějích. Měla stříbřitě blonďaté vlasy a byla vysoká a
štíhlá. Lisandris nepřipadala nijak výjmečná, pak se ale sen změnil a namísto světlovlasé dívky ležel v závějích obrovský bílý medvěd.
Medvědice! ,,Co to má znamenat?.." ptala se Lisandris ve snu sama sebe. Z medvědice byla zase dívka a ta vstala a došla až k Lisandris.
,,Jsem nová Královna. Kdo jsi ty?" Lisandris zůstala stát jako opařená, nikdo si k ní takto troufale mluvit ještě nedovolil. ,,Já jsem také
královna, královna Elfie..'' řekla, ale dívku to ani trochu nepřekvapilo. ,,Souboj o moc se odehrává tady, v lidském světě, v Říši, ale elfská
královna na tom nemá podíl..Jakto?.." pronesla ta dívka podivně zastřeným hlasem, hned na to se otočila a zmizela v závějích..Lisandris
zacloumal vztek. Chtěla něco říct, ale záhadná dívka už tam dávno nebyla, zůstala jen jízlivá otázka..:,,Jakto...?" Lisandris se s úlekem
probudila.. ,,Jakto? Nemá snad elfská královna dost velkou moc?..." opakovala si v duchu a znovu a znovu přivolávala nové vlny hněvu..
,,Ukážu světu, že má! Z popela povstanu jako Fénix nová, mladá a připravená! Připravená na souboj o moc!" A už věděla, co má dělat...!