Osud Harryho Pottera

Ráno

Ulehl do postele a já se na něj konečně podívala. ,,...Dobrou Harry..." ,,...Dobrou Hermiono..." S posledními slovy jsem zavřela oči....

Probudilo mě nepříjemné světlo. Snad jsem doufala, že to byl jen špatný sen a dnes Rona uvidím, jak tady jen tak klábosí s Harrym, i když jsem věděla, že to není pravda. Otevřela jsem oči a musela čelit ostrému světlu. Hned jsem oči přivřela a převrátila se na druhý bok. Ale musela jsem vstát. Musela jsem čelit dnešku a potom zítřku. Opatrně jsem si sedla na postel a hned se mi zamotala hlava. Chytla jsem si hlavu a studenými prsty si promnula spánky. Koukla jsem se na Harryho postel. Byla prázdná - ostatně jako Ronova... Povzdechla jsem si a vzala si na sebe khaki zelené triko s rukávy po lokty, protože nebylo zrovna teplo. Když byla tady taková kosa, jak asi bude venku... Naposledy jsem se koukla na Ronovo lůžko. Stále bylo prázdné. Povzdechla jsem si a vzal si nějaký svetr, co ležel na posteli, šedý a trochu velký. Byl Harryho nebo Ronův. Přetáhla jsme si ho přes hlavu a pocítila teplo. Byl mi trochu velký, ale hřál a nevypadal na mě zle. Když tady Harry nebyl, musel být někde venku. Šla jsem k východu stanu a sáhla na studenou látku. Jakmile se látka odhrnula, foukal na mě studený vzduch. Vyšla jsem ze stanu a rozhlédla se. Nedaleko byl spadlý vysoký strom a Harry seděl na jeho kmeni a koukal do neznáma před sebe. Ihned jsem šla za ním. Sedla jsem si beze slova vedle něj a obejmula ho. Když jsem se přitiskla na jeho tělo, zase tu byl ten známý elektrický proud mezi námi, který jsem nechápala. ,,Vážně je pryč...." Koukla jsem se na Harryho, který stále koukal před sebe. ,,Hermiono... Jdu udělat něco k jídlu... " Kývla jsem hlavou a otočila se k místu, kde před chvílí zíral Harry. Byly tam opuštěné a holé stromy. Z pravého oka mi volně spadla slza. A pak druhá.... Několikrát jsem zamrkala, abych zaplašila slzy a uslyšela za sebou kroky, nejspíše Harryho. ,,To jsi tak rychle hotov?" ,,No ne, ale jdu sem dát deku...." Udiveně jsem se koukla za sebe a opravdu - Harry právě rozdělával na zem deku. Nechápavě jsem se usmála a nenápadně si utřela slzy a oči, aby Harry nepoznal, že jsem brečela... ,,Harry.... Co to má být.." Usmála jsem se na něj. ,,Vím, co si myslíš.... A nezvykej si na to... To jen dneska... Napadlo mě, že by jsme si mohly dát menší snídani v listí... Ale jen pro dnešek, jinak mimo stan nemáme připoutávat pozornost, ale když ta ochranná kouzla funguji..... Proč prodnou ne? Na rozptýlení."