Druhý den se kluci chystali k odjezdu. Tentokrát oba. Ale prý budou do večeře zpět. Niall nasedne na místo řidiče, vlepím mu pusinku a řeknu , že ho miluji. To samé se opakuje i na straně spolujezdce. Je to nezvyk. Ale je to krásné. Mávám jim, než se ztratí v dálce. Jdu zpět do domu, je mi už zima. Lehnu si na gauč a přikryju se až po krk dekou, pustím televizi. Stejně za chvilku usnu. Po dnešní noci jsem dost utahaná. Kdo by taky nebyl.
Den naštěstí rychle utekl. Stihla jsem tu trošku poklidit, uvařit večeři, zahrát si pár her na počítači, osprchovat se a upravit.
Venku už je tma a kluci stále nikde. Ani sms. Oba mají vypnutý telefon, tohle se mi vůbec nelíbí.
Chodím po domě sem a tam, je devět večer, jídlo už je dáno studené. Co se sakra mohlo stát? Mám divný pocit. Z okna vidím, jak k domu přijíždí nějaké auto. Vyběhnu ven.
Proč sem přijíždí policejní auto? Zastaví kousek ode mě a z auta vystoupí Harry. Vypadá zničeně. Přiběhnu k němu, obejme mě a začne brečet, všimla jsem si, že v ruce drží růžového plyšového medvídka.
„Harry, co se děje? A kde je Niall?“ zeptám se
Neodpoví mi, jen pláče.Podá mi medvídka.
„ Sakra Harry, kde je Niall, kde je slyšíš mě?“ Začínám být dost hysterická. Přichází k nám policajt.
„Jste slečna Sandra Wilson?“ ale tohle se mi už vůbec nelíbí. Začnu se klepat
„ Je nám to líto, ale pánové měli nehodu, bohužel pan Horan to nepřežil. Upřímnou soustrast“
Cože? Co to říkal?
„ Ne ne to nemůže být pravda, vždyť ráno jsem se s ním loučila. Kde je, vy mi lžete, že jo“ Křičím na něj
„Harry, že to není pravda? Řekni, že to není pravda“ bouchám mu pěstí do hrudi. Silně mě obejme a klesneme k zemi. Brečíme v objetí.
Ani nevím, jak jsem se dostala do postele, musel mě sem donést Harry. Rozhlédnu se a leží vedle mě. Opatrně vstanu a sejdu do kuchyně, tam se posadím na místo, kde sedával Niall. Zase brečím, nechci uvěřit tomu, že už tu semnou nebude, že mě takhle opustil. Neměli jsme ani šanci, proč jsme měli tak málo společného času?
Vzpomínám na naše první setkání. Byl tak nádherný. Nevím, jak dlouho v kuchyni sedím, ale venku se už rozednívá. Přijde Harry.
„ Spala jsi vůbec? Smutně se na mě podívá, sedne si ke mně a pohladí mě po vlasech. Uvědomím si, že jsem mohla přijít i o Harryho.
„ Nespala, nemohla jsem“ v ruce držím růžového medvídka, co mi koupil Niall a na stole mi leží řetízek. „ Co se včera stalo?“ uslzeně se na něj podívám
„ Já ani nevím, pamatuji si jen, jak se na nás řítí kamion a pak ránu“ začne taky plakat, obejme mě a políbí. Děkuji bohu za něj, i když mi vzal, část mě.
