Ashley -
Ležela jsem ve sněhu a dívala se na oblohu, kde proletěla bílo-červená helikoptéra. Ruce jsem si opřela za sebe do sněhu, abych viděl na hořící chatu. Když jsem se zvedla, helikoptéra už byla na místě a všichni do ní vešli. Sedla jsem si úplně do zadu na samotku a pozorvala Chrise, jak se baví s Mikem. Mezitím co si povídali, vyptávala se nás zdravotnice, co se stalo. Já nepromluvila ani slovo a hleděla na zasněžený les z helikoptéry. Všechno se zdálo tak malé z té výšky. Nevím co se děje, ani po příletu Chris semnou neprohodil ani slovo. Zavedli nás na "výslech". Každý jsme museli jít zvlášť, ale byli to spíše takové ty klasické otázky jako jsou: co se stalo? jste v pořádku? kdo vás zachránil? kdo nebo co to udělal/lo? a tak. Ani jsem nedoufala, že pochopí, co je to Wendigo, nebo co ta věc všem provedla. Kdo by tomu věřil, že jo? Zní to jako pohádka o příšeře...
Zatímco jsem čekala na pozvání do místnosti, seděla vedle mě Sam, bylá milá, pořád se ptala jestli jsem v pořádku.
Sam: "Vážně ti nic není?"
Já: "V pohodě Sam, nedělej si o mně starosti." odpověděla jsem s úsměvem na tváři
Sam: "Dobře, kdyby si cokoliv potřebovala ozvi se." jakmile to dořekla, pozvali si jí do místnosti a zbývala jsem jen já a Chris.
Najednou bylo na chodbě hrobové ticho, byl slyšet jen náš dech.
Já: "Ehm.. Jak to jde?" zeptala jsem se Chrise trochu nervózně. V mžiku se otočil na mě a hleděli jsme si přímo do očí.
Chris: "Málem mě to sežralo, ale jinak cajk" řekl a zasmál se. Taky jsem se zasmála, znělo to směšně.
Já: "Hele fakt promiň za tu pusu. Já ....." nedořekla jsem větu a rozletěli se dveře. V nich stáli všichni ostatní.. Sam,Jess,Mike,Matt a Emily.
Emily: "Dělej jdi tam!" promluvila a ukázala prstem na mě. Pořad je totiž naštvaná za to, že jsem jí podezírala z toho kousnutí.
Nic jsem neřekla a se sklopenou hlavou odešla do místnosti.
Matt: " Em.. Zlato. Nemusela si být tak hnusná." Věta zazněla od Matta, než jsem zabouchla dveře. Potom už byli slyšet jen útržky z konverzace.Chris -
Co tím myslela? Jakože mi nechtěla dát pusu nebo to bylo jen z lítosti toho, že mě možná už nikdy neuvidí? Honilo se mi hlavou tolik myšlenek, ale na žádnou jsem neměl odpověď. Ashley se mi fakt líbila, byla můj typ a navíc i dobrý parťák. Všechny ty nudné školní chvíle strávené s Ash, se změnili v ty nejlepší. Jakmile jsme všichni byli po výslechu, zavolali jsme rodičům a ti si pro nás přijeli. Čekal jsem na parkovišti a uviděl auto podobné,které vlastní můj otec, ale nebyl to on. Mike do toho auta nastoupil společně s Jess a ze zatáhnutého okénka ještě oba zamáváli. Podíval jsem se na Ashley a ta se rázem koukla na mě.
"Čau Ash"
"No ahoj." odpověděla
"Kdo pro tebe jede?"
"Nikdo" řekla a tvář měla skleslou.
"Jakto?" zeptal jsem se
"Rodiče nemohou, takže přespím tady.." její obličej byl pořád skleslý. Nemohl jsem jí takhle vidět...
"Pojeď k nám a ráno si tě rodiče vyzvednou" nábídl jsem jí. Nejdříve trochu váhala, kvůli mým rodičům, ale nakonec souhlasila.
ČTEŠ
Until Dawn - Chris and Ashley // After
FanficCo se stalo se vztahem Chrise a Ashley po tragické události na chatě v Blackwood Pines? Dozvíte se v tomto příběhu! (OBSHAUJE MALÉ SPOILERY K UNTIL DAWN)