Do dveří pokojr vstoupil McCurtly.
"Co jste provedl s těmi zvířaty?!"
Vykřikla Putina.
"Pokus o tvé nahrazení... bohužel nevydařený. Těm zvířatům se mozky spojily. Nejsou to myslí ani lidi, ani zvířata. Říkáme jim Lebojové. Budou žít přes sto let. Rozmnožují se rychle a zatím není způsob jak je zabít. Kůži mají jako brnění a pro lidi jsou velmi nebezpeční."
"Proč mě nechali žít?"
"Myslí si že jsi jedna z nich...jejich předchůdce a chtějí být jako ty. Vem ji Johne," řekl profesor a Putinu trefila uspávající šipka.
Probudila se znova v zahradě.
"Když je donutím nerozmnožovat se, mohli by vyhynout..." pomyslí si Putina a snaží se s Leboji komunikovat.
"Jsem vaše předchůdkyně! Aby jste byli jako já nesmíte dělat nic jiného než učit se mluvit," prasata i slepice okamžitě začali mluvit. Ale stále jen zvířecí zvuky.
"Haló, mohla bych se vrátit?" Volala Putina a za pár minut šla dobrovolně s Johnem do svého pokoje. Už tam na ni čekala Inkuku.
"Zabránila jsem Lebojům v rozmnožování," řekla Putina a podívala se na Inkuku.
"Jak je zničíme?" Zeptá se Inkuku
"Upřímně... to by mě taky zajímalo..."
"Ale co třeba nějaké chemikálie?" Přijde Putina s nápadem ale Inkuku zakroutí hlavou.
"To nepomůže. Je to pro ně jako kdyby jsi ty snědla lízátko," řekla Inkuku.
"Nevím. Možná na to přijdeme zítra," řekla Putina s pohledem na Leboje z okna a po chvíli usnula.
"Dobrou Puti. Řekla Inkuku a usla také."
Děkuji že čteš tuhle knížku :) Snažím se aby byla alespoň trochu normální i přes ty jména :)
PS: Snad se vám líbí nový obal :3
