Jmenuje se April. Chodí do stejné školy, jako já. Má neodolatelné hnědé vlasy vonící po rozkvetlé louce. Je maličká a to jí dělá ještě více roztomilou. Nosí černé brýle, ale víc jí to sluší bez nich.
Od té doby, co jsem ji viděl poprvé uplynuly nejmíň dva roky. Když jsem ji tehdy viděl, nemohl jsem z ní spustit oči. A takhle to nezvládám do teď.
Vždy, když obědváme v jídelně, tak si sednu ke stolu blízkému tomu jejímu. Celou dobu na ni jen koukám a nedokážu od ní odtrhnout oči. Už celé dva roky.
Vím, že miluje přírodu. Vím, že je moc chytrá. Vím, že miluje procházky, že ráda tančí, zpívá. Vím, že ráda leze po stromech, skalách, horách, že její nejoblíbenější barvou je modrá, že její nejoblíbenější květinou je pomněnka. Vím o ní snad vše.
Jen ona neví nic o mě.
ČTEŠ
Whispering tree | short story | cz
Teen FictionKaždý den chodila do lesa k dubovému stromu. Každý den ji sledoval. Seděla u stromu a šeptem si s ním povídala. Seděl na stromě a šeptem jí odpovídal. ©2017