Magic girl

5. kapitola

,,Aro, vstávej." řekla Lily, kterou jsem zázračně přes peřinu slyšela. Zamumlala jsem, aby mě nechala spát, ale jí to nijak nepřesvědčilo. ,,Ro, vztávej." shrnula ze mě deku a dostala záchvat smíchu. To mě přimělo vstát, vystřelila jsem na nohy a odběhla do koupelny. 

Koukla jsem se do zrcadla. Málem jsem měla mrtvici, měla jsem růžové vlasy, ale takový ty neonově růžový. Poberti já je snad pohřbím za živa. Ale když se na to tak koukám, nevypadá to dvakrát nejhůř.

Když už jsem byla v tý koupelně tak jsem si udělala ranní hygienu a lehce se namalovala. Vyšla jsem z koupelny a oblíkla si modrý potrhaný kalhoty a černý tílko. ,,Musím říct, že tobě ty růžový vlasy i sluší." řekla Lily uznale. ,,Jo a tohle je Ronie a Erika jsou to naše spolubydlící. Nijak nebyl čas se představit."

Ronie měla kaštanové vlasy a stejně tak oči. Byla střední postavy. A Erika měla blond vlasy a zelené oči. ,,Těší mě. Jsem Ara Ra Arons." usmála jsem se a ony mi úsměv opětovali. Společně jsme se vydali na snídani. Po cestě jsme si povídali o všem možném, zjistila jsem, že Ronie stejně jako já má ráda famfrpál. No a Erika je knihomol jako Lily.

Cesta na snídani uběhla v pohodě, sedli jsme si ke stolu a začali jíst po chvilce přišli kluci a nevěřícně kroutili hlavou. ,,To není možný, my jí obarvíme vlasy a jí to sluší, to neni možný." stěžoval si Sirius. Ať se nebojí čeká je sladká odplata. To budou ještě koukat, ze mě růžovka nebude.

Najednou se přiřítil Kevin a Den. ,,Aro, co ti to udělali? Vždyť vypadáš jak pinkie pie." řekl Kevin. Měla jsem Jamese a Siriuse chuť zabít na místě, ale ovládla jsem se. Potlesk a cenu udělujeme nikomu jinému než mně.

,,Ale seš roztomilá." řekl Den. Za to jsem se na něj usmála a pokračovala v jezení snídaně nebo mám říct šťourání. Ono to bude úplně to samí.

,,Co ti to jídlo provedlo?" zeptala se Ronie. Měla jsem chuť po ní ten talíř hodit. Dneska prostě nemám náladu a krámy nemám. Asi jsem vstala levou nohou.

,,Jo teď si na to kápla." řekl někdo, ale nikdo nemluvil, všichni se věnovali svému jídlu. Radši jsem to nechala být určitě mám halucinace. ,,Ne halucinace nemáš." zase ten hlas. Zamračila jsem se, tady si chce někdo ze mě udělat srandu. Nebo tady pouštěj nějaký plyny, který omamují mojí mozkovou funkci a já slyším něco, co ve skutečnosti neslyším. ,,Ztratil jsem se skoro na začátku a ty plyny jdou podle mě z toho krysáka." Zamračila jsem se ještě víc a koukla na Petra, který se ládoval vdolkama.

,,Mám takovej dojem, že s tím jídlem vede souboj a jídlo vyhrává, protože koukni jak se mračí." řekl Sirius a kývl hlavou na mě. Hodila jsem po něm vdolek, který mu spadl do klýna. Petr ho rychle vzal a snědl, fuj jak to někdo tohle může udělat. Moje grimasa se změnila do znechucenýho pohledu.

,,Chudák..." řekla Lily, ale nedomluvila, protože jí Sirius nenechal domluvit.

,,Děkuju taky si myslím." oponoval Sirius, ale co se dá dělat. On prostě hubu nezavře i kdyby přišel svatý Merlin, tak by pusu nezavřel a mlel ty svý nezajímavý, nudný a hlavně zdlouhavý keci.

,,...vdolek." dořekla nám Lily tu už zapomenutou větu, ale očividně nejsem jediná, kdo nepochytil o co go. Tuhle situaci si musím zapamatovat, protože ani Remus teďka neví. A lol nechtěla bych být nejchytřejší a přitom nevědět o čem se mluví. ,,Chudák vdolek, ne ty." ukázala na Siriuse. To neřekla nic víc za tu dobu, no Lily musím říct, že dneska ti to nějak pomalu mele z pusy.

,,Lilinečko, já tě poslouchal, jen jsem se snažil splynout s davem, to víš těžký život." řekl James a Lil zase rudla. Teď jestli rudla vzteky nebo trapností a ještě může mít smíšené pocity.

,,Jo já mám taky těžký život, protože musím poslouchat tvoje keci." Stěr Lily. Že by si jen něco věděla o okolním světě. Musím ti zatleskat. ,,Měla bys jít se připravit na hodinu lektvarů." no super. Ještě tohle to mi tu chybělo, proč ne dnešek nemůže být lepší. A ještě k tomu ten divný pocit, co mě od raná obklopuje. ,,Není ten divný pocit z toho, že si chytla krámy?" pomoc a ne. Já zešílím a skončím v Bradavickým blázinci, maj to tu vůbec.

,,Asi by jsme měli jít." řekla jsem, Lily jen kývla a spolu jsme vyšly na lektvary. Po chodbě jsme míjely všechny možný dědi z kolejí až od chytrounů do mé slizké sestry a ty ostatní.

Přišli jsme právě včas na lektvary s Mrzimorem. Sedly jsme si do zadní lavice s Lily a čekaly na profesora, který měl zpoždění.