Seděla jsem v ředitelně, přemýšlejíc co po mě profesorka McGonagallová chce a co měla znamenat ta její dnešní slovní přestřelka s Malfoyem. Vlastně jsem celkově nechápala, co tady Malfoy vůbec dělá. Chápala jsem, proč jeho matka dostala jen zákaz vycházek z Manoru, ale proč se trestu vyhl i mladý Malfoy, to jsem nepochopila. Pokud jsem věděla, měl už dávno sedět spolu se svým otcem v Azkabanu. Jenže se tak očividně nestalo, jelikož jsem měla dneska tu čest vidět ten jeho ulízlý vzhled hned několikrát.
,,Slečno Grangerová, doufám, že jste moc dlouho nečekala,"vyrušil mě profesorčin hlas z přemýšlení. ,,Ale vůbec ne,"usmála jsem se na ní snažíc se schovat všechen sníh z papírových ubrousků pod rudý ubrus. ,,Víte, slečno Grangerová, lhaní vám moc nejde,"pronesla lehce pobaveně a mávnutím hůlkou odstranila všechen ,,sníh".
Poté se posadila naproti mně a znovu mávla hůlkou:,,Chtěla byste čaj nebo tak něco?" Jen jsem kývla a nervózně jsem se zavrtěla na židli.
,,Paní profesorko, stalo se něco?"vypadla ze mě otázka, která mi už delší dobu vrtala hlavou a lehce jsem se k ní naklonila blíž. ,,Ale vůbec ne. Tedy...téměř nic. Jistě jste si všimla, že na naší školu zavítal mladý pan Malfoy." Přikývla jsem a vzala jsem si čaj, který ke mně zrovna doletěl.
,,Je mi jasné, že jste z toho zmatená, ale jediné, co potřebujete vědět, je to, že ať provedl v minulosti cokoliv, nezaslouží si stejný trest, jako dostal jeho otec."
Nechápavě jsem si profesorku přeměřila snažíc se zjistit, o co tady vlastně jde. Po chvilce jsem to vzdala:,,Já to nechápu. Co tu vlastně dělám? A jak myslíte to, že si to nezaslouží? Je to smrtijed. Celý svůj život zasvětil ničení toho mého. On..." ,,Vím, že je to pro vás nepochopitelné, ale musíte se s tím smířit. Není na mně, abych tu před vámi mladého Malfoye ospravedlňovala."
,,Co tu dělám?"zašeptala jsem.
,,Však se k tomu dostanu. Jde o to, že jsem se za něj přimluvila. Slíbila jsem na ministerstvu, že se do roka změní a pokud ne, můžou si s ním dělat, co uznají za vhodné. Do té doby jsem za něj převzala veškerou zodpovědnost,"pravila profesorka a upila ze svého čaje.
,,Změní? Jak chcete změnit Malfoye?"vyjekla jsem a prudce jsem se postavila, při čemž se mi na pár vteřin zatmělo před očima.
,,Ne já. To vy."
Zarazila jsem se. Řekla právě to, co si myslím? Chce po mně, abych změnila Malfoye?
,,Vím, že po vás žádám hodně. Jistě nemáte důvod k napomáhání, zvlášť po vaší minulosti. A také chápu, že letos musíte dodělat školu, ale jste jediná, kdo to dokáže." ,,Já? Proč zrovna já?" ,,Protože věříte na druhé šance a také tomu, že je v každém z nás dobro. Nebo se mýlím?" ,,Ale tohle je Malfoy!"zakřičela jsem a vysloužila si tak profesorčin káravý pohled. ,,Dej tomu prosím šanci. Třeba tě překvapí."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,On? Nikdy. Ne. Na tohle rozhodně nepřistoupím. Nedonutíte mě!"
