Hermiona Granger - The Smart One

2)Teprve to začíná a už jsou zde problémy

Tady máte tu kapitolku, jak jsem slíbila😉 Užijte si čtení.  Po dočtení mi zanechte nějaký komentík, určitě moc potěší 😍

Autořin pohled:

Celý hrad byl zahalen do tmy. Jediným zvukem bylo slabé houkání sov a praskání ohně v krbu nebelvírské společenské místnosti. Tam, na starém gaučíku, ležela dívka. Divoké vlasy zakrývaly dívčinu tvář, ale i přes to bylo poznat co zrovna cítí. Prozradilo jí občasné škubnutí a znepokojené mumlání. V pravé pěsti svírala zmuchlaný pergamen a tou levou se natahovala do vzduchu, jako by žádala o pomoc. Ve společence však nebyl nikdo, kdo by jí onu pomocnou ruku nabídl.

V tu samou chvíli se v podzemí někdo vloupal do kabinetu lektvarů. Každou chvíli si prohrábl světlé vlasy a nervózně se ohlížel ke dveřím. Pracoval rychle a z jeho pohybů bylo vidět, že už má s něčím podobným zkušenost. Na chvíli se zastavil a znepokojeně se rozhlížel. Jeho tvář se však zase hned rozjasnila, když spatřil co hledal. Jakmile byl lektvar hotový, uzavřel chlapec lahvičku a schoval si jí do kapsy.

Poté se vydal do vrchního patra, dávajíc pozor, aby nevzbudil některý z obrazů. Odbila půlnoc a ticho prolomil další narušitel. Dívčiny černé vlasy se houpaly ve vzduchu při každém jejím kroku. Když spatřila chlapce, zastavila se a čekala než k ní dojde.
,,Přišla jsi,"kývl na ní a dívka se plaše usmála. Když však chlapec vytáhl onu lahvičku, znejistěla.

Chlapec si toho všiml a povzdechl si.
Pak k ní natáhl ruku s lahvičkou:,,Chceš, aby si tě vážili, nemám pravdu? No tak. Jeden lok a budem spolu. Už nikdy se ti nikdo nebude posmívat."
Dívka chvíli sledovala onu lahvičku, ale nakonec s pousmáním přikývla.

Chlapec se škodolibou radostí sledoval, jak dívka lahvičku přikládá k ústům.
,,Cítím se divně,"řekla, když jí do sebe na ex vyklopila, a jednou rukou se zachytila zábradlí u schodů.
Chlapec si od ní prázdnou lahvičku vzal a vesele na dívku mrknul:,,To je normální. Za chvilku to přejde."
Dívka lehce kývla a svezla se na kolena stále se přidržujíc zábradlí. Její zrak byl rozmlžený, mohla však zahlédnout záblesk čehosi, co chlapec stojící nad ní vytáhl zpod pláště. Pak už cítila jen neskutečnou bolest následovanou nekonečnou temnotou.

Z pohledu Hermiony:

Probudila jsem se celá zlámaná. Matně jsem si pamatovala, jak jsem sem z ředitelny došla a sedla jsem si ke krbu, sledujíc Dracovo úhledný podpis. Musela jsem tady usnout. Posadila jsem se na gauči a zahleděla se na zmuchlaný pergamen, zjišťujíc, jak moc se mi ho povedlo zlikvidovat. Poté jsem se vydala do své ložnice a zatěžkala jsem smlouvu jednou ze svých nejtěžších knih. Poté jsem se vydala osprchovat a vyčistit si zuby. Ostatní dívky už byly nejspíš na snídani, takže jsem nemusela pospíchat. Zkoumala jsem v zrcadle své vlasy a přemýšlela jsem co s nimi udělám. Nakonec jsem si je jen klasicky pročísla a nechala rozpuštěné.

Ve společence jsem narazila na kluky.
,,Dobré ráno Hermiono,"pozdravili zborově a já jsem jim s úsměvem odpověděla.
,,Nevím jak vy, ale já mám hrozný hlad,"pronesl do ticha Ron, načež jsme se s Harrym rozesmáli. Ron nad námi jen nechápavě kroutil hlavou.

,,Ale ne...zapomněla jsem si nahoře hůlku,"přestala jsem se smát a rozběhla jsem se směrem k ředitelně.
,,A co snídaně!"zařval za ní nešťastně Ron.
,,Doženu vás!"

Hůlku jsem našla na ředitelčině stole. Musela jsem jí tam položit při tvoření smlouvy. Rychle jsem jí sebrala a rozběhla jsem se do velkého sálu, abych stihla snídani. Neuběhla jsem však ani dva metry, když jsem do někoho narazila.
,,Sakra Grangerová...neumíš dávat pozor na cestu?"zavrčel podrážděně. Naštvaně jsem se mu zahleděla do očí, pod kterými zářily dva obrovské pytle.
,,Víš, Malfoy, mohla bych se tě zeptat na to samé. Jo a buď tak hodný a příště použij korektor!"
,,Korektor?"
,,Nebo ještě líp, vyspi se! Takhle nám tu budeš akorát tak děsit prváky!"vychrlila jsem ze sebe a obloukem jsem ho obešla.
,,Hej!"uslyšela jsem a pak jsem jen zahlédla, jak se se mnou točí svět.

,,Auh,"zaúpěla jsem a držíc se za hlavu jsem se zvedala ze země. Malfoy seběhl schody a natáhl ke mně ruku.
,,Tos udělal schválně! Ty jsi fakt idiot. A já jsem jak blbá kývla, že ti pomůžu!"zakřičela jsem na něj a zvedla jsem se.
,,Chtěl jsem ti jen pomoct."
,,Tím, že mě shodíš ze schodů!?"
,,Byla to nehoda!"
,,Jo...jasně,"odfrkla jsem si.
,,Vždyť ti nic není,"vydal se za mnou.

,,Mohl jsi mě zabít! Sakra! Ty jsi takový..."zarazila jsem se a zahleděla jsem se do nižšího patra. Sledovala nás polovina školy. Někteří si na nás ukazovali, někteří si zděšeně šeptali.

Zaostřila jsem do středu hloučku a málem jsem se rozbrečela.
Naskytl se mi pohled na bledou dívku. U nosu a úst měla zaschlou krev a kolem hlavy měla rozsypaný černý sníh z jejích kdysi nádherných lesklých dlouhých vlasů. 
,,To byla Suzanne..."zaslechla jsem od někoho.
,,Chudák holka....Její rodiče byli mudlové...určitě ji zabil on..."neslo se ke mně šeptem ze všech stran. Zděšeně jsem se otočila, když mi došlo, na koho si to ukazovali.

Draco strnule sledoval scénu pod sebou. Když si všiml, že ho sleduji, zahleděl se mi do očí:,,Já to nebyl."
,,Nevěřím ti,"zavrčela jsem zděšeně, ,,jak bych mohla?"
,,Profesorka McGonagallová říkala, že neodsuzuješ podle minulosti...nesoudíš knihu podle obalu..."
Odmlčel se a nespouštěl pohled z mých očí. Když svůj zrak odtrhl, sešel pár schodů a zastavil se těsně u mě.
,,...nejspíš se zmýlila,"dokončil šeptem svou myšlenku, hodil po mně stejný znechucený pohled jako předtím já na něj a poté zmizel v davu zděšených studentů.