Trest nebo dar

Co teď

O pár týdnů později..

Charlie si balí svoje věci z nemocnice po tom, co po domluvě se svojí matkou si podepsala reverz.
Oblékla si svoje oblíbené černé džíny, bílou halenku a černé sako.

Když šla, její dupot v gládách se rozléhal po celé chodbě, kde se po ní všichni koukali jako kdyby byla nějáké monstrum. Nevadilo jí to protože byla zvyklá.
Po těch pár týdnech se jí celá nemocnice zhnusila i s lidmi v ní.
Všichni kolem ní chodili po špičkách, všichni s ní mluvili jako s 5tiletou malou holčičkou i přesto, že jí je 26.

Týden ji trvalo než si uvědomila, že přát si každou vteřinu zemřít je asi trochu zbytečné.
Chuť zabít tu stále je ale je tu taky něco nového, naděje,že by mohla žít alespoň trochu šťastně.
Vyšla ze dveří a zapálila si poprvé od doby, co se probudila.
Přemýšlela co teď, kam půjde a co má dělat.

Mávla na taxikáře, který ji zavezl do jejího bytu na okraji města.
Otevřela dveře, zula se a šla do kuchyně.
Na záznamníku měla několik zpráv od rodiny a nebo od kolegyň z práce.
,, Ahoj Charlie, slyšela jsem co se stalo. Jsem ráda, že je ti trochu lépe a máš od nás všech plnou podporu. Ozvi se budeme rádi, měj se. " A  takových zpráv tam bylo minimálně dalších 10.

Charlie to bylo jedno, nikdo o ní nezavadil ani pohledem aniž by nikdo nic nepotřeboval ale když se to stalo, najednou byla jejich nejlepší kamarádka.
Odstěhuje se, dá výpověď v práci, prodá byt a začne nanovo.

Dívala se na sebe do zrcadla a nepoznávala se. Modrá barva na vlasech byla vymytá do šedé, kruhy pod očima, bez piercingů a nenalíčená. Měla by se sebrat a zas začít žít. Začaly ji stékat po tváři slzy a brečela tak dlouho až usnula.

--------------------------------------------------

Něco kolem ní proběhlo a cítila strašný chlad. Foukal hodně vítr a když  se zaposlouchala znělo to, jako kdyby vítr šeptal její jméno do korun stromů. Zněl smutně a strašidelně zároveň.
,, Kde to jsem?" Ptala se sama sebe v hlavě.
Kolem Charlie byli samé keře, stromy a vysoké uschlé živé ploty.
Všechno okolo bylo mrtvé. Stromy rozpadající se s posledními kusy uhnilého listí, holé keře, které byli pokryty bílou plísní.

V dáli zahlídla dívku co na ní ukazovala.
Přemýšlela jestli má utéct nebo jít za malou holčičkou.
Vydala se cestou kterou jí ona ukazovala.
Kolem pěšiny začal les vypadat trochu živěji a čím dál šla, tím více vypadal veseleji.
Dívka co Charlie vedla se podívala smutným obličejem a zmizela.

Nevěděla kdo to byl ani proč ji zavedla k chátrajícímu domu ale probudilo to v ní zvědavost.
Dům byl cihlově zbarvený s gotickým stylem oken.
Dveře byli oprýskané bez kliky a nešlo se dostat dovnitř.

Šla na zahradu se záměrem najít jiný vchod.
Byl to obrovský pozemek, který byl rozdělen na dvě části laťkovým plotem. To místo jí bylo povědomé ale odkud?
Procházela se po první části zahrady, která byla bohatá plody zeleniny a ovoce. Spoustu květin,které by provoněly celý svět.

Někdo se blížil. Rychle hledala jiný vstup do domu, ale nikde nebyl.
Utíkala do druhé části zahrady, která byla opak té první. Všude mrtvé stromy, hnijící plody, mrtví ptáci a hnijící mrtvoly několika koček.
Musela si zakrýt obličej tričkem.

"Cháárlie..Charlie Yen Greenová..." Uslyšela z dálky a rozhlídla se. Nikdo nikde nebyl, celé tohle místo způsobovalo husinu.
Zrychlila krok a zpomalila když se zdálo, že slyší další kroky.
Na konci zahrady byli další dveře vedoucí do domu. Vydala se k nim a stiskla kliku.
Něco ji chytilo ruku a otočilo jí to.
,,Podívej co jsi mi udělala.. Proč jsi mi nepomohla? Moje velká sestřička mě zabila." řeklo to. Byl to její malý bratr.

Stál tam a koukal na ní skleněnýma očima mrtvoly.
Z jeho otrhaných šatů kapala voda a tvořila se pod ním kaluž.
Ukazoval na ní svým malým prstíčkem a usmíval se.
Z rukou a nohou mu opadávali kusy masa ze kterých vylézali červy.

,, Eriku..J-já tě nezabila! Snažila jsem se tě zachránit ale bylo už moc pozdě! Je..je mi to líto!" Křičela se slzami v očích a vtrhla rychle do domu dveřmi.
Slyšela jak škrábe na dveře a křičí:,, Lhářko! Jsi lhářka!  Zabila jsi mě Charlie! Zabila!".

Chvíli to poslouchala a vybavovali se jí vzpomínky.
Jako malí si s Erikem rádi hrávali u rybníčku v lese.
Bylo léto a ten den bylo krásně.
Stromy zářili svými zelenými listy, vážky létaly kolem vody a foukal lehký vánek.

V té době se osmiletý Erik čvachtal ve vodě. Charlie se šla podívat do lesa jestli neuvidí své oblíbené jeleny s bohatým parožím.
Po chvilce se vrátila k rybníčku ale Erik u břehu nebyl.
Viděla jen tělo co plavalo na hladině.
Skočila do vody aby ho vytáhla. Snažila se mu pomoct a vystrašená Charlie zavolala sanitku.
Hodinu se ho snažili oživit ale nepodařilo se.
Její malý bráška byl mrtvý.
Matka brečela a otec na ní křičel. Před očima měla stále jeho malé nehybné tělíčko  a v hlavě jedinou myšlenku. Zabila ho. Zabila svého milovaného brášku.

S touto vzpomínkou a slzami v očích se vydala po schodech a otevřela dveře.