Trest nebo dar

Řekni ne

Vešla do místnosti plné zrcadel.
Chtěla odejít ale když se otočila ke dveřím kudy přišla, byli pryč.
Začala couvat a spadla na zrcadlo. Zvedla se a začala křičet. Strašně se bála a nevěděla co dělat. Musela si dokázat,že je silná. Musí to zvládnout.

Zhruba ve 30ti zrcadlech stál její malý bráška s malou holčičkou.
Byla to ta,co jí ukázala cestu k domu.
,,Zabila jsi ho..Zabila jsi ho..Ano zabila..Proč sestro? Proč jsi to udělala! Všechno to byla tvoje vina! Umři! " opakovali dokola držejíc se za ruce.
Odkud tu holičičku zná? Proč je s Erikem.

Charlie dostala vztek a křičela ať přestanou. Jenže oni mluvili se smíchem dál.
Dala pěstí do zrcadla před ní a roztříštilo se kolem na desítky lesklých ostrých střípků.
Erik s holčičkou začali kvílet a škrábat do skla.
Když rozbila poslední zrcadlo, Erik zakřičel a zmizel.
-------------------------------------------
Vzbudil jí až budík a se slzami v očích se probudila. Klouby měla rozmlácené a boleli ji.
Nějakou dobu se nemohla hnout a jen tak tam ležela ochromená úzkostí.
Slzy jí tekly po tváři a jediné, co mohla dělat bylo ležet a dívat se.
Po nějaké chvíli se opatrně zvedla a dívala se na zhmožděné ruce.

Rozhlédla se okolo sebe a zastavila se pohledem na krvavé ďůlky ve zdi.
Z černé skříňky s rudými růžemi vytáhla svůj deník a začala psát o tom, co se jí zdálo.
Poslední dobou se jí o jejím bratrovi zdávalo čím dál častěji.
Ale kdo byla ta malá holka? Nikdy předtím ji neviděla.

Vstala nahá z postele a vešla do koupelny.
Osprchovala se a usušila.
Dívala se do zrcadla na kruhy pod očima a propadlou tvář.
Pomalu se nepoznávala.
Vzala si na sebe černou sukni a tenké punčocháče. Bílou halenku si zapnula až ke krku a začala se malovat.

Kruhy zamaskovala docela dobře a chvíli si zase připadala jako člověk.
Když byla s upravováním hotova, vydala se do kuchyně kde si vzala kafe a rohlík s jejím oblíbeným sýrem.
Seděla u stolu z dubu,který byl nabarven na tmavě hnědou.
Dívala se z okna na tlusté vrabce co se perou o potravu na protější střeše domu.
Stále přemýšlela nad snem co se jí dnes zdál a nad tím proč má rozbité klouby.
Nechápala to a hlavně nevěděla kdo byla ta malá holčička.
Vzpomínala na dětství kdy ještě Erik žil a hrávali si se sousedovic dětmi.

Žádná z nich to nebyla.
Upustila od myšlenek na záhadnou dívku,dojedla rohlík a zvedla se z chladné židle.
Dala nádobí do dřezu,přešla přes pustý obývák do chodby k zrcadlu a zastavila se.
Zkontrolovala jestli nejdou vidět jizvy a kruhy pod očima.
Vzala si svoje boty pod kolena se šněrováním a vysokou steelkou.
Když je došněrovala oblékla si Černý kabát s fialovými knoflíky a kapucí.

Popadla kabelku,otevřela dveře a vyšla z bytu.
Zamykala poměrně dlouho jelikož její zámek je už několik měsíců rozbitý. Po pár proklených větách se jí podařilo konečně zamknout a vydala se směrem ven z budovy.
Do nosu jí zavanul čerstvý vzduch a na vlasy ji padaly kapky deště.

Milovala déšť když jí stékal po tváři.
Jak jí voněla silnice, kapičky se jí leskly ve vlasech a Charlie měla o trochu hezčí den.
Šla ulicemi Dublinu do práce kterou měla ráda ovšem jen práci samotnou.
Kolegyně jí ani nějak netrápily ale štvalo ji,že je pro ně vzduch a jakmile se pokusí zabít tak dělají jako kdyby byly nejlepší kamarádky.

Vešla do knihovny a kavárny natahujíce tu krásnou vůni papíru a kávových zrnek.
Sama pro sebe se pousmála a šla se převléct do pracovního.
Když přestalo pršet, sluneční paprsky osvítili obchod a nabíjelo jej pozitivní energií.
Po nějaké době vešla do krámku její kolegyně a hned se k ní hnala
,, Bože Charlie jak já tě ráda vidím! Pojď ke mě holčičko moje." objímajíc ji.

,, Emmo není mi pět,prosím přestaň mě rozmačkávat nebo tentokrát opravdu umřu." snažila se jí trochu uklidnit a odstrčit od sebe.
,, Až budeme mít pauzu na oběd tak mi všechno řekneš. Chci vědět proč jsi to udělala."
Dívala se na ní jako kdyby byla Emma její matkou a snažila se jí pokárat.

Charlie se naštvala a odcházejíc dozadu na ni vyjela:,, A víš co? Neřeknu. Celou dobu jsem pro tebe vzduch a pomalu ani nevíš, že s tebou pracuju. Teď když jsem se pokusila zmizet a mít konečně klid v hlavě se chováš jako kdyby jsme byly kamarádky celej život. Na tohle ti seru Emmo. Nejsem tvoje kamarádka a hlavně Ty nejsi moje."

Odešla do zadu si dát něco k jídlu a alespoň trochu vychladnout.
Skoro nikdy nikoho neměla. Tak proč by měla mít teď.
Stejně ji každý jen využije a bodne kudlu do zad.
Po chvíli když vychladla vstala a šla otevřít obchod.
Emma byla v oddělení kavárny a Charlie měla celou knihovničku pro sebe.

Procházela regály a přerovnávala je, přejížděla přes obaly knih a užívala si ty doteky.
Zasedla do červeného křesílka s katalogem knih na objednání.
Venku začalo znovu pršet ale nevadilo jí to ba naopak byla ráda.
Lidé chodili a ona ráda debatovala s důchodci o klasice a puberťáci upozorňovali na novinky a nápady jak to tu vylepšit.
Milovala to prostředí a tu práci.
Emma se s ní naštěstí nebavila celý den.

Byla za to hodně ráda i když jí trochu mrzelo,že na ní křičela.
Když Emma odcházela ani se nerozloučila a to už Charlie tuplem mrzelo. Věděla,že to myslí dobře jen měla strach.
Když už se chystala zavírat byla ve skladu a slyšela vepředu zacinkat zvoneček od dveří.,, Už jdu jsem ve skladu tak moment."
Když přišla dopředu před dveřmi stál kluk celý promoklý,od bahna a s krásnými rozcuchanými vlasy.