Horror World

2.kapitola

Minule: Ozval se strašlivý výkřik a byli slyšet řemen a všechno ostatní. Nakonec řvaní utichlo a když se Russel vrátil, hleděla jsem do tváře obrovského vlkodlaka.

Mohla jsem se posrat strachy, co mi udělá. Pak mě zvedl a já jsem skučela bolestí, jak mě zvedl za břicho. Vzal mě dolů, tam, kde byl i můj bratr. Ten tam teď ležel v kaluži krve a byl mrtvý. ,,Bože." řekla jsem. Vlkodlak mě pustil na zem a já se OKAMŽITĚ začala krčit. Čekala jsem ránu, ale nic. Zvedla jsem hlavu. ,,No tak mě kruci zabij, když tak strašně rád zabíjíš. Zabil si mi bratra a spoustu dalších lidí. A já Co? Buď mě zabij, nebo mě nech jít!" vyřvala jsem si hlasivky. Russel se na mě díval, a jeho červeno žluté oči se mu zablískly. Strach mi dočista zmizel. Postavila jsem se. ,,Víš, já ti rozumím." začala jsem trochu mírněji. Russel si sedl a poslouchal. ,,Když si ke mně přišel poprví, nechal si mě. Bratra si zabil skoro a psa taky. Já taky nejsem úplný člověk. Já jsem Bad Girl. Což znamená že se můžu měnit na různý šelmy. Hlavně na bílého vlka." dořekla jsem a v tu chvilku jsem se změnila na bílého vlka a zase zpět. Russel koukal jak pitomeček, co neumí ani dojít si na záchod. Stál tam a čuměl na mě. Už mě to fakt sralo, tak jsem udělala dva kroky. Najednou jsem ucítila na rameni zimu a něco tvrdýho. Pomalu jsem se otočila. ,,Jakube? Jakube!!!'' Byl to duch bratra. Neudržela jsem se a rozplakala jsem se nad jeho rozsápaném těle. Ten debil Russel to celou dobu sledoval. Pak došel ke mě a já sebou trhla. Vlkodlak vzal bratrovo tělo a pak vzal i ducha. Ducha vyzval aby se vrátil do těla. Pak vzal srce a ostatní orgány. A jako zázrakem se bratr začal hýbat. Byl jako nový. Nebo jako prostě fungoval. ,,Já myslela že když člověk umře, tak už není. Neexistuje. Není. Prostě klid. Nic nic nic... A-a umí mluvit?" vykoktala jsem a podívala na bratra. Ten řekl ,,A to si se málem posrara jak sem ti řekl, když sme sem šli." No ta jeho drzost mi nechyběla. Ale mě to bylo jedno. Hlavně že je tady. Pohladila jsem za ušima Russela a šla jsem už k východu. Bratr hned běhal jako vožralej. Protočila jsem oči a otočila jsem se na tu starou boudu. Russel tam seděl a pak se otočil. Bratr sebou flákl a já pochopitelně taky. Kvůli němu. ,,Co kurňa děláš ?" vyjekla sem a bratr se svíjel smíchy. Když jsme se ňejakým způsobem doplazili domů, to první co jsem udělala bylo to, že jsem sebou plácla na postel. Za 5 minut se mi do pokoje vkradl Jakub a co jinýho ho mohlo napadnout než na mě skočit a skoro mi vyrazit dech. Jednu sem mu vrazila a už dal pokoj.
   Celou noc jsem nemohla spát. Bylo mi hrozně. Mám u sebe oživlou mrtvolu, napadlo mě. Ale to byla pravda. Bratr začal škemrat o tom že se vydáme do jednoho starého parku, kam už nikdo nechodí. Prý se tam straší. Tak to se pleteš chlapečku. Nikam nejdu nejsem pako abych někam chodila. Stejně sem ale souhlasila.
   Bratr se ráno culil jak pitomeček, co neumí do pěti počítat. Vzali jsme si longboardy  (mě momentálně vrže, protože jsem takový debil, kterýmu všechno sjede do řeky.

Večer

,,Ok. Jedeme na ten park Ok?" Chjo. Na to sem se celou dobu vážně těšila. Pootočila jsem očima a zeptala se bratra kolik je hodin. ,,Kolik je hodin?" ,,Kolik je hodin?" Opakoval po mě a a hekal záchvaty smichu. ,,Ne vážně kolik je hodin?" ,,Ne vážně kolik je hodin?" Haha, fakt vtipný kamaráde. Byla jsem uz zoufalá a tak jsem na to šla jinak. ,, Kolik."
,,Kolik." ,,Kurňa kolik?!" ,,Kurňa kolik?!" V zoufalství:  ,,Miluju tě!!!"  ,,Je půlnoc." řekl otráveně a poraženecky. Ale ja ho mám fakt někdy ráda jako bratra. Jemu to je jedno ale má me taky rád. Pak jsme už byli u toho parku....