Snakeville

Obraz první

Hlas: Bylo, nebylo...

(Dětský pokoj. Dvě malé postele. Celý pokoj zdobí dětské malůvky. Jsou všude po stěnách, na podlaze, občas i na nábytku. Dětské povlečení je špinavé od vodových barev. Po zemi leží staré hračky, panenky, medvídci. V pokoji si hrají dvě holčičky, asi desetiletá dvojčata. Jejich hra se pomalu mění v epický souboj hraček.)

Samantha:     (bere do ruky medvídka) A tak se chrabrý rytíř Polárius rozhodl že vysvobodí princeznu Alexii. Nasedl na svého věrného koně a uháněl vstříc Zámku Zapomění. Kde už čekal...Nikdo Roxas

Claire:     (bere do ruky jiného medvěda) Chahá Poláriusi, ty si myslíš, že mě přemůžeš? Nikdo mě nidky nepřemůže. Tolik jich už zkoušelo mě porazit. Jejich těla tu leží na hromadě. (ukazuje na hromadu hraček poblíž, Claire bere do ruky panenku, mění hlas) Ach ne! Roxasi, toho nech, je ještě tak mladý.

Samatha:     Mlč Nikdo Roxasi! Seč tvou hlavu oddělím od tvého těla jedním sekem!

Claire:     Jen přes mou mrtvolu...

(hračky spolu bojují, při souboji je utržena hlava rytíře Polária)

Claire:     (za princeznu) Ach ne! To ne! Proč? Byl tak mladý! Proč?

Otec:         (klepe na dveře) Pokud vím, tak jste již dávno měli spát.

(Claire i Samanta se leknou, vstanou, podívají se na sebe a začnou obě předstírat hlasité chrápání)

Otec:         To je velice přesvědčivé Ale teď už do postele. Bez řečí.

(Obě děvčata uléhají do postelí)

Otec:         Každou chvílí dojde chůva...

Claire:     (Leží pod dekou, svítí batekou, dělá stínová zvířatka, Samantha se tomu směje)Když jste Mrtví, nepotřebujete chůvu!

Samatha:     Když jste Mrtví, musíte se o sebe starat sami, pořizovat si jídlo i oblečení.

Claire:     Když jste Mrtví nemusíte se učit!

Samantha:     Když jste Mrtví nemusíte si čistit zuby!

Claire:     Když jste Mrtví, nemusí zavírat okna, i když venku třeba prší!

Samantha:     Když jste Mrtví, nemusíte používat dveře...

(Hlasité zaklepání na domovní dveře, děvčata se odebírají ke spánku, otevřít přichází kastelán Coleslak. Předsíň. Vchází mladá žena, rozhlíží se. Přichází starší muž, v gumácích a s hráběmi.Jakmile jí zahlédne, odloží hrábě, oklepe si bláto z gumáků, vyzuje si gumáky, obuje si pantofle, umyje si ruce a jde směrem k ní)

Kastelán:     Čistota je základ dobrého života...

Chůva:    Vy budete jistě pan Coleslaw...

Kastelán:    Coleslak.

Chůva:     Promiňte...nevěděla jsem, napsali mi špatné jméno.

Kastelán:     Ále nevadí, stává se to pořád. Dvojčata si kvůli tomu ze mě neustále dělají legraci.     Říkají mi salátovec.

(chůva očividně nechápe)

    A vy jste?

Chůva:     Promiňte, Jennifer.

Kastelán:    A přijímení nemáte?

Chůva:     (usměje se, kouká na podlahu) Je tady spousta děr. Myši?