Smrt v kavárně (danse macabre)

Smrt v kavárně

Smrt: Nazdárek, človíčku!

(Odmlka, muž si přejíždí Smrtku, znejistí)

Smrt: Co? Neumíš pozdravit, když přijde dáma?

Muž : Ehm…dobrý…to…den, ale…ehm…já vás neznám, sl-…paní?

Smrt: Slečno, jedině slečno. Kdo by si mě taky vzal, že? Jo, pravda, že mě neznáš. Však to brzo napravíme…

Smrt: Já jsem Smrt, člověče. A přišla jsem pro tebe. (nastavuje ruku k polibku, Muž se k němu příliš nemá, nakonec však ruku políbí)

Muž: Co?..To…to ne…

Smrt (stoupne si za muže, dlouhými nehty se mu prohrabuje ve vlasech): Jójó, holt, padls mi do oka. Tak nějak si mi tam zaskočil !!!

Muž : Echm…klást odpor nemá…to…cenu, že?

Smrt: (dlouhým nehtem si jej chytne pod bradou a natočí si jej k sobě, jich obličeje jsou až nebezpečně blízko) Človíčku, vypadám na to?

Muž : Ne, ani…ne.

Smrt: Tak vidíš. Dělat nějaké dusno je opravdu k ničemu (nehty přejíždí prázdnou židli). Už jich to pár zkoušelo. Všechny ty snahy mě někam přilepit, nebo opít, pche!

Muž (vstává): Můžu Vás alespoň…to…pozvat na kafe?

Smrt: Žádná léčka?

Muž: Žádná léčka. (Smrtka dává najevo, že jí má muž nabídnout židli, to Muž následně také udělá)

Smrt: Takjo, človíčku, to je dobrý nápad. (sedá si)

Muž: Mohl bych poprosit o jednu kávu.

Smrt: Černou, bez mléka.

Smrt: Dala bych si ještě rakvičku.

Muž: Pche, klišé.

Číšník: Pomiňte, ale rakvičky nemáme. Pouze věnečky.

Smrt: Tak to ne. Nemám ráda obřadnost.

Smrt: Hele, a nechceš ty mě takhle náhodou svádět?(číšník donáší kávu) I takoví už tu byli. Ale já jim vždycky říkám: (Přisunuje se blíž k Muži)

Hoši, vaše úchylky mě nezajímaj, já jsem zapřísáhlá stará panna! Starověká panna noviny). Starožitná panna. Středověká panna Já jsem totiž věčná! (přiostří, popadně Muže za košili a přitáhne si jej)

Muž (s hrůzou v očích):A na co vlastně umřu, ha? Vždyť jsem…to…relativně zdravej a co se mi tak asi může přihodit tady v tý…kavárně?

Smrt : No, s tím zdravím bych si tak jistá nebyla…Myslíš jako, že si z tebe dělám srandu? Nebo, že jsem se spletla?(Vybere si tři růže. Vytahuje peněženku) Omyl, chlapečku, jsem tady naprosto správně. Smrt se nikdy neplete, je přesná jako hodinky. A na co žes umřel? Můžeš hádat.

Smrt (k Muži): Tenhle je moje noční směna. Kvůli týhle nepatrný tržbě ho ubodá jeho přítel v parku. Nojo, lidi, pořád je s nimi práce. . Ještěže mě to tolik baví.

Muž : Na co jsem tak mohl umřít? Na infarkt?

Smrt (pokýve hlavou): No, máš recht, to tvoje kouření, hektolitry toho kafe, žejo, no a semotamo sklenička, viď? Já vim, já vim, čtyři, pět denně, víc ne, co? Tak to by tě člověče za pár let stejně skolilo, ale ne, budeš se divit, kvůli tomu tady nejsem.

Muž (přemýšlí): Uklouznutí na záchodě po mokrejch kachličkách.

Smrt: E,é.

Muž : Smrt v kavárně, co by tak…Ha! Řidič nezvládne řízení a auto najede na chodník a rozbije vitrínu a přejede mě!

Smrt : Človíčku, ty bys kvůli svojí smrti zburcoval půl světa. A přitom je to tak prosté!

Muž pohlédne na závin a nechápavě zpět na Smrt.

Smrt (usrkne kávu): Nojo, je to tak. Blbej drobeček, no. Ale když zaskočí, co dokáže za divy! To sis nemyslel, viď? Tak pitomej konec. Inu, nemáš tolik hltat, to jseš celej ty. Ty a ta tvoje roztržitost.

Smrt: Tak. Než to tady skončíme, musíme dát všechno do pořádku, pořádek to je moje.

Muž: Nuže, pozval jsem vás…

Smrt: Ale houbec, tohle platím já. Přece Smrt nemůže za sebe nechat platit, ne? To je proti pravidlům.

Muž: Jakejm pravidlům?

Smrt: No, mým pravidlům. Už jsi někdy slyšel, že by smrt někde někomu něco dlužila? Jak ti to asi vrátím, když budeš mrtvej, co?

Muž:…no…

Smrt: Kromě toho, ten svůj osudnej štrúdlik si přece nebudeš platit sám, ne? No tak…(dopije kávu) Haló, pane.

Číšník: Nó?

Smrt: Zaplatím.Číšník: Hned.

Smrt: Jak jsem říkala. Pořádek, to je moje. (přisune k muži talířek se štrůdlem, muž se necápavě dívá. Smrt si vytahuje hodinky). Inu, už je čas.

Muž: Jaký čas.

Smrt: Čas tvého úmrtí. No, teď si sníš, ten štrůdlík a hezky tady sebou sekneš. Jen tě prosím, nedělej z toho velké divadlo. (Do diváků, civilně) Smrt na divadle je vždycky strašně patetická. Nechci, aby toho byly zítra plné noviny.

Dobrou chuť.

Smrt : Ta svině!! Já ho zabiju snad dvakrát!

Muž : Koho?

Smrt: (pochoduje na místě) Toho ubožáka co tu prodával ty květiny! Ukrad mi peněženku! Ale já mu to vrátim! Zařídim, aby ten nůž byl pořádně tupej! Ale co teď? Já teď nemám…a aby sis ty sám…to je blbý…DOPRDELE!

Smrt : Platit bude tenhle pán.

Číšník: Třicet pět korun.

Smrt: Človíčku, víš co? Potkáme se tak za pět let a bude to ten infarkt, jo? Za to dnešní kafe ti to vrátím pak. A budeš to mít ve spánku, ze známosti, dobře? Musím si to někam poznamenat, sakra. Abych na to nezapomněla jako…na sebe!

Smrt: Tak, zatím se měj, hošánku, a do smrti dobrý.