Co Kdyby...[Vikturi Fanfiction]

5. Kapitola

Přistál jsem v Rusku. Ten týden bez Yuriho byl příšerný. Jenom jsme si volali.
Yuri na mě už čekal. Byl celý bledý, ale velmi šťastný, když mě viděl. ,,Yuri!" Zvolal jsem a radostí ho objal. ,,Viktore! Gratuluju, další zlato!" Podal mi ruku. Chytl jsem ji a společně jsme šli do mého bytu, kde byl Yuri pár dní sám.

Až doma jsem si všiml, že je Yuri nějaký vyzáblý. Oblečení na něm plandalo a bál jsem mu chytnout ruce, aby se nerozbily.
Yuri se šel osprchovat a já uvařit jídlo. Nejsem sice kuchař jako Yuri, ale měl jsem takový hlad, že bych možná jedl i šrouby.
Zkontroloval jsem Yuriho. Usnul jen v ručníku na posteli. Vyděsil jsem se při pohledu na jeho vystupující žebra, výrazné kosti a bledé tváře. Ještě plášť a kosu a hle, Cosplay na Smrtku je hotov!
Jeho telefon vydával nepřetržité vybrování. Neodolal jsem a přečetl si jeho esemesky, které mu pořád chodily a chodily. Promiň Yuri...
Díky bohu, že jejich režisér není Japonec. Tu jejich hatmatilku bych luštil hodinu. Pomyslel jsem si.
Texty zpráv mě donutily si sednout. "Pokud chceš pokračovat, zhubni, jinak končíš, nejen u mě..." Četl jsem si v hlavě.
Ucítil jsem ránu vedle mě. Spadl jsem na postel a mobil mi byl vytrhnut z rukou. Podíval jsem se na Yuriho. Mobil držel křečovitě na prsou a propaloval mě vyděšeným a zlostným pohledem. Rychle se zakryl peřinou. ,,Yu-Yuri..." Polkl jsem. Lehce jsem odkryl kousek přikrývky. Yuri potichu vzlykal. ,,Viktore, prosím nech mě být..." Řekl mezi vzlyky. ,,Nemůžu. Ztrácíš se mi před očima. Jsi jen kost a kůže! Co se stalo?! A co znamenají ty esemesky?!" Vychrlil jsem. Yuri si otřel oči. ,,Musím kvůli představení hrozně zhubnout. Skoro nic jsem za ten týden nejedl. Někteří trpí dokonce bulimií a anorexií, což je i více méně můj případ. Dělám to kvůli své kariéře! Kdybych skončil, nikam jinam by mě z osobních důvodů nevzali! Nechci, ale musím!" Vysvětlil. Přitáhl si kolena k sobě a objal je. Vstal jsem. Natáhl jsem k němu ruku. ,, Pojď." Přikázal jsem mu a on automaticky ruku přijal.
Posadil jsem ho ke stolu a nachystal na jeho místo talíř s jídlem a příbor. Ani jeden z nás se neodvážil promluvit. Sedl jsem si před něj. ,,Jez." Pobídl jsem ho. Střídavě se díval na talíř a na mě. ,,Jez!" Zvýšil jsem hlas. Trhl sebou. Vzal opatrně příbor a nabral si malé sousto. Polkl a možná to ani nepostřehl, ale stekla mu slza. Začal jíst, ne, začal hltat.

Dojedl poslední sousto. ,,Tak co, cítíš se líp?" Zeptal jsem se. ,,Můžu dostat ještě?" Pípl. Zvedl jsem se, popošel k němu a sehnul se, abych mu viděl do očí. Usmál jsem se a odhrnul mu vlasy z čela. ,,Hned vypadáš zdravěji." Políbil jsem ho na čele a šel udělat další porce (i pro sebe).

,,Tak, jak ti chutnalo?" Zeptal jsem se Yuriho, když jsme dojedli. ,,Vím, moc dobře nevařím, ale na to, aby dal člověk něco do žaludku to stačí." Dodal jsem. ,,Dá se na tom zlepšit pár věcí, ale... Moc ti děkuji." Sklopil zrak. ,,Vždyť to bylo pár dní, za tak krátkou dobu nemůžeš tak zhubnout. Jak se ti to povedlo?" Tohle mě velmi zajímalo. To by musel nic nejíst, už před tím! Že bych si jeho podvýživy nevšiml? ,,Lehce nabírám váhu a lehce hubnu. Za celý den jsem mýval snad jen kousek něčeho, třeba chleba, abych neomdlel. Ta bolest břicha byla příšerná. Já potřebuji být ještě užší, ale kdybych se měl podívat na tebe, kostým by ti, díky tvé nádherné postavě, padl a nedělalo by ti problém mu říct, kdo je pán. Tu roli musím dostat!" Yuri teď vypadal vážně. ,,A proč neodejdeš?" Zeptal jsem se. ,,Kvůli jistým věcem mám všechny dveře jiných baletů zavřené. Proslýchalo se, že jsem gay, a že ženy tak nesnáším, až  je ponižuju, urážím, a tak dál... A teď mám já otázku na tebe. Měls už nějakého mužského partnera?" Zarazily mě obě věci. Yuri a Gay? Chvíli jsem nic neříkal. ,,Já... Omlouvám se, jen mě to zajímalo...No...Ne, že prostě-" znervózněl. Asi si myslel, že jsem se zadrhl u té otázky, kterou mi položil. ,,Ne, to je v pořádku. Ano, pár jsem jich měl." Odpověděl jsem. ,,Ale, já bych si nikdy nemyslel, že jsi gay jen od vidění. To jak jim do hlavy blesklo? (Ano, takový slovosled používám. -Pozn. Autora) " Yuri jen pokrčil rameny. ,,Zřejmě kvůli mému vzhledu a taky, když jsem nalíčený a muži se mi dvoří, občas si s nima hraju." Lišácky na mě mrknul. ,,Nemáš náhodou byt v Petrohradu?" Podíval se kolem. Kývl jsem. ,,Tady a v Petrohradu. Obě města mají své kouzlo. Ale Makkachinovi se líbí víc v Petrohradu." Zvedl se. Až teď jsme si uvědomili, že Yuri nemá na sobě skoro žádné oblečení. Začervenal se a rychle si znovu sedl. ,,Podáš mi něco?" Špitl a díval se do země. Zvedl jsem a šel do ložnice.