V jeden pochmurný listopadový den, kdy mraky vypadaly jako jedna silná vrstva modré vaty a sluníčko poprvé za tento školní rok nemělo šanci zahřát záda Bradavickým studentům, kteří se toulali po školních pozemcích, se dvanáctiletý Harry Potter, Hermiona Grangerová a Ron Wesley procházeli po vlhké trávě a ulepené hlíně, dívali se kolem sebe, povídali si, nadšeně vzpomínali na teď již dávné vzpomínali z prázdnin. Na to že tento den byl tmavý a skoro až děsivý, náladu měli dobrou. Po pár minutách šlapání bahnem se rozhodli to otočit zpět do hradu a právě v čas. Začalo totiž neuvěřitelně pršet. Rozběhli se dovnitř pro věci na další hodinu... Lektvary.
Společně s Nevillem Longbottomem a Deanem Thomasem se rozešli dolů do sklepení, do učebny lektvarů, za přítomnosti hlasitého smíchu a posměšků na adresu jejich profesora...Severuse Snapea.
K jejich smůle již ve třídě byl, a shlížel na ně s tím největším odporem. "Potter, Wesley, Grangerová, Longbottom a Thomas.." sykl tichým nebezpečným hlasem. Všech pět vyděšeně zastavilo a dívalo se na něj. "Pane profesore-" "Na nic jsem se vás neptal slečno Grangerová... Sednout," řekl rázně a všichni bázlivě zalezli do svých lavic. Harry si sedl s Ronem do první lavice, hned před Snapeovu katedru. Neměli na vybranou, nikde jinde nebylo místo. Snape po nich ještě střelil vražedný pohled a začal s výkladem.
Harry skoro nevnímal, hrál totiž s Ronem piškvorky, když byl Snape bezpečně daleko. Černovlasý chlapec s brejličkami na nosánku si zrovna opisoval poznámky z tabule, když ucítil na svých zádech dotek. Byl krátký ale jistě úmyslný. Otočil hlavu přes rameno a podíval se za sebe. Stál za ním Snape. A díval se na něj. Na Harryho.
Harry na něj překvapeně mrkl, Snape ho ale jen chytil za hlavu a otočil mu ji opět čelem k pergamenu. Harry knikl ale začal zase opisovat... Zase cítil dotek na svých zádech, tentokrát byl intenzivnější, bylo to skoro pohlazení. Cítil prsty na svém zátylku.
Projel jím mráz, zvedl své zelené oči nahoru, když ucítil něčí dech na svém krku. Lekl se toho, bylo mu divné, že si toho nikdo nevšímá. Dokonce ani Ron který seděl hned vedle, nic neříkal. Jakoby se zastavil čas a byl tu jen on a Snape. On a Snape..
Uslyšel tichounký šepot u svého ouška.
"Pane Pottere, proč nepíšete?" Přejel mu z toho po zádech chlad. Tohle bylo divné... Hodně. Snape ho přece vždy nenáviděl, a ostatně Harry jeho také. Nebo ne. Nevěděl. Teď mu to bylo nějak nejasné.
Cítil najednou k tomu muži za ním veliké sympatie...
Počkat, cože? Je to Severus Snape! Snape! Harry k němu nemůže cítit nic krom nenávisti. A obráceně také ne. Ale proč se ho tedy jeho profesor lektvarů dotýká, hladí ho a dýchá mu do ucha? Snape se nad tím pousmál a něžně ho políbil pod ouško.
Harry už to nevydržel... Chtěl zasténat, když vtom sebou prudce škubl dopředu a zjistili, že vůbec není v učebně lektvarů, nýbrž ve své posteli a... Právě se probral z překrásného snu.
Taak, to je vše, zlatíčka! Snad se vám tato... sračička líbila xDD brzy bude další X3 zatím se mějte! <3
