Secret Crush

-2-

''Crrr'' rozezněl zvonek po celém bytě. Leknutím jsem si sedla do tureckého sedu. Promnula jsem si oči a rozkoukala se. Popadla jsem mobil a koukla kolik je hodin. Jsou 3:00 ráno. Bože. ''Crrr'' rozezněl se zvonek znovu a já naštvaně a ospale zařvala ''Už jdu!'' Seběhla jsem rychle schody a šla k hlavním dveřím. Koukla jsem se do kukátka, stála tam uplakaná Christy. Ihned jsem otevřela dveře. Uplakaná Christy se mi vrhla do náruče a plakala. ,,Em..'' vzdychla. ,,CO se stalo Chris?'' řekla jsem a pohladila ji po vlasech. Nikdy jsem neviděla Chris smutnou, vždy byla pozitivní sluníčko, až moc pozitivní. ,,Emily, víš Zack..no..prostě k němu něco cítím.'' víc se ke mně přitululila a slzám nechala volný proud. Zack? Co? Oni dva byli vždy jako bratr a sestra, prostě jako rodina. Nikdy bych neřekla, že se Chris zrovna zamiluje do Zacka. ,,Blbý je to, že se mu to bojím říct'' dodala a sedla si na gauč a ja vedle ní. ,,Proč si mi to nikdy neřekla, mohla jsem ti stím pomoc..'' řekla jsem s vyčítavým hlasem. Nechápu, proč mi nic neřekla, myslela jsem si, že jsme nejlepší kamaráadky, co si říkají vše. ,,Proto jsem ti to nechtěla říkat, hned by ses začala do toho motat, ale já to chci mít po svým Em..'' prosadila a zarazila svůj obličej do polštáře. Nemůžu uvěřit, že mi to nechtěla vůbec říct. Já jí říkám o svých pocitech, o svých tajemstvích. Myslela jsem si, že to ma stejně, nebo snad nemá ve mě důvěru? ,,Chris..Já ti chci jen pomoc. Jsi moje nejlepší kamarádka a ty si snad říkají vše? Ranila si mě'' řekla jsem skleslým hlasem. Zvedla jsem se z gauče a chodila z jednoho místa na druhé. To bylo jediné co mě dokázalo uklidnit. ,,Můžeš toho nechat Em.'' pousmála se ironicky. Na její povel jsem přestala a sedla si na barovou stoličku, která byla naproti gauči, kde seděla ubrečená Chris. ,,Miluju ho, těžký je to, že ho nechci milovat. Máme tak krasný sourozenecký vztah. Nechci to tim pokazit, proto o tom nechci mluvit.'' utřela si slzy a zvedla se, popadla koženou bundu. ,,Já jdu, nechci tě tu zdržovat.'' pronesla a pomalým pohybem otevřela hlavní dveře. ,,Nikdo tě nevyhaní, klidně tu zustaň. Rodiče jsou v práci, vratí se až odpoledne.'' chytla jsem jí za ruku. Vytrhla se a odešla. ,,Chci být sama.'' pronesla a odešla do temné ulice plné osvětlených lamp. Její siuleta se ztrácela v temné ulici. Slzy byli na povrchu, draly se ven. Nechala jsem jim volný proud. Zavřela jsem hlavní dveře, sedla jsem si na gauč a jen do blba čuměla, poté jsem z ničeho nic usla a propadla do říše snů..

Druhý den:

Probudila mě zas ta otravná krabička, která nese název budík. Promnula jsem si oči a sedla si do tureckého sedu a jako obvykle jsem projíždela socialní sítě. ''Pííp'' zabzučel mi mobil, přišla mi zpravá od Chris.

Chris: Přijď o půl 8 ke kávarně.
Já: Dobře, jinak jseš už v pořádku?

Zobrazeno 6:30

,,Uhh..'' oddychla jsem si a položila mobil na noční stolek. Ani nevíte, jak mě trapí, že má jediná kamarádka se mi nechce svěřit. No nic, vyskočila jsem z postela a šla směrem do koupelny. Vysvlékla jsem si oblečení a položila jej na věšak. Pomalinku jsem si vlezla do sprchového koutu. Zapla jsem vodu a užívala jsem si tu atmosféru, ten klid, pocit bezpěčí. Nechala jsem na sebe dopadat teplé kapky vody. Zapomněla jsem na čas, užívala jsem si ten pocit blaha. Po několika minutách jsem se vyprdelila ze sprchového koutu. Neuvědomovola jsem si čas, koukla jsem se na hodiny. 7:00. ,,A do prdele'' rozutekla jsem se do pokoje a ihned k šatníku. Vyhrabala jsem si nějaké random bílé džíny a modré tílko s černým svetrem. Utíkala jsem po schodech, se divím, že jsem nehodila šipku na zem. Rychle jsem popadla kliče, obula boty. Vypálila jsem ze dveří a utíkala směr kavárna..

V kavárně:

,,Kde sakr- Jak to vypadaš?'' Začala se Chris smát. Mě to nepřišlo moc vtipné..No když se na sebe kouknu, tak vypadám hrozně. Neučesaná, nenamalovná a trapně oblečená. ,,Neměla jsem ponětí o čase..'' oddychla jsem si. ,,Neboj Em, mám tu svojí výbavičku.'' mrkla na mě Chris. Díky bohu, strážní andělé vážně existují, protože zrovna jeden přede mnou stál. ,,Pojď.'' vzala mě za ruku a vedla mě buhví kam. Fakt miluju záchody v téhle kavárně. Teď se musíte plácat přes čelo a říkat si jaký jsem retard, ale ty zrdcala. Ahh..

,,Tak se posaď ty moje nedochvilná princezna.'' usmála se a připravovala všechny možné šminky. Se divím, že se jí to do batohu vejde. No jo, Chris je velmi krásná a taky se potřebuje hodně opečovávat, i když to nepotřebuje. Ušklíbla jsem se na ní a na povel se posadila. Nejdříve mi začala nanášet makeup, a poté mi to nakonec zapudrovala. Koukla jsem se na mobil, bylo 8:05. Hodina začínala v 8:15. S Chris jsme popadli všechny šminky a rychle pádili do školy.

Sprintem jsme doběhli, až k budově školy. Skoro jsme nepopadli dech, jak jsme byli vyřízené. ,,T-a-ak jsme tu" řekla vítězně a zároveň udýchaně. ,,Chris, jsme tu, ale pozdě a ty víš, co nás čeká." snažila jsem se vypadat vážně, ale moc to tak nevypadalo. První hodina matika a zrovna máme tu babu jagu, která nás za naší nedochvilnost málem napráskala ředitelce. Ruce se mi potily a ja ztrácela na řeči, mezitím co Chris žvatlala o Darylovi Dixonovi z The Walking Dead. Ach..
Ihned jsme vkročili do budovy školy. Na chodbě byla jen uklizečka, která utírala skvrnu od rozlitého džusu. ,,Ajeje, naše nedochvilné žačky." pousmála se. Nám to moc vtipné nepřišlo, ale i tak jsme jí úsměv opětovali. Rychle jsme pádili do naší třídy, která se nacházela na samotném konci školy. ,,Kdo bude ťukat?" zašeptala Chris. ,,Já budu ťukat a ty mluvit. Ty víš, že vždy začnu koktat." odpověděla jsem a promnula jsem si prsty. Jenže to se Chris nelíbilo. Vždycky mluví ona a takhle to už nenechá. ,,Em, vždy mluvím já, teď přišel čas na tebe. Nic to není, jen řekneš, že jsme OPĚT zaspali." zdůraznila na opět a dala ruce v bok. V krku se mi začal dělat knedlík. Ruce se mi začaly klepat, jakoby bylo ve škole -20°. Pomalým pohybem jsem napla ruku a chystala se zaťukat. V tom se otevřeli dveře a já ztuhla. Stál tam neodolatelný, sexy vypadající Bryan. Můj dech se zrychlil a ja čučela do jeho čokoládových očí. ,,Ajaj, naše nedochvilné holčičky'' řekl dost ironicky. Já ihned uhla pohledem a dělala, že tam nikdo není. Chris si odfrkla a opětovala mu ironický úsměv. ,,Em, jak se ti může líbit?!'' zašklebila se znechuceně a já se lehce pousmála. Asi nám nedošlo, že před námi stojí rozzuřená paní Smithová. Obě jsme ztuhli v obličeji a koukli se na sebe, a potom zase na výraz paní Smithové. Nevypadalo to pro nás vůbec dobře. ,,Takže milé dámy..'' chodila z místa na místo. ,,Tohle bylo už po několikáté a jelikož mi trpělivost už došla a  už nehodlám snášet vaše pozdní příchody, tak jsem se rozhodla, jak pro vás, tak pro celou třídu, aby jste zařizovali podzimní večírek.'' řekla vážným hlasem a zákařně se pousmála. Všichni začali pokřikovat a dělat skandál. ,,Proč to máme připravovat, když to je na vás paní učitelko. Nejsme vaši sluhové.'' pronesl Zack. Chris okamžitě zrudnula, když se na ní Zack usmál. Jak já jí to přeju.. ,,Zacku, moc vtipné, ale to není moje vina, poděkuji nedochvilným dámám.'' poukázala na nás. ,,To není ale fér!'' pokřikla na paní Smithovou Chris. ,,Já si myslim, že je to dost fér Chris.'' dala ruce v bok a posadila se na křeslo. Já jsem opět nic neřekla a co bych měla říkat, stejnak by mě nikdo nevnímal. S Chris jsme se posadili a snažili se vnímat tuhle hodinu. Obě jsme měli myšlenky jinde a ještě do toho ten ples..Aby to nebylo všecko, tak nás paní Smithová vyzkoušela z kvadratických rovnic. Já jsem dopadla celkem dobře, dostala jsem za 3, ale Chris dostala za 5. Snažila se dělat, že jí to netrapí a že je silná, ale každý ví, že jí špatné známky trápí. Rodiče Chris jsou velmi přísný na její známky a jelikož tu školu doslova fláka, tak to doma musí mít těžké. Z myšlenek mě vyrušil rozzlobený Bryan. Ztuhla jsem, moje tělo bylo na těch pár minut ochrnuté. ,,Děláš si ze mě srandu?! Díky vám se nemůžu věnovat fotbalu a důležitému zápasu. To vaše zaspávaní..Ahh. Zničím tě!'' strčil do mě. Slzy se mi draly na povrch, neměla jsem k tomu co říct, protože se mi kyslík doslova ztratil. Nemyslela jsem..No nic, popadla jsem oblečení a šla domů..

Ahoj! Po dlouhé době nová kapitolka! Vim, že spoustu zapomělo, co je tato knížka, ale já poslední dobou neměla vůbec náladu psát. Nechtěla jsem to dělat z povinnosti. Určitě by to nevypadalo moc pěkně..

Ale teď budu velice aktivní! Nebojte se.

Snad se vám tahle kapitola líbí:)

Zuzkaa