Po třech hodinách na party. Jsem myslela, že odejdu, protože jsem nepotkala nikoho koho bych znala. Ani Nikču a ani nikoho ze třídy. Byla jsem ztracená a hlavně mi začínala strašně bolet hlava. Šla jsem si sednout na sedačku, která byla hned vedle dveří do koupelny. Po chvilce jsem uslyšela pozdrav od neznámé postavy, která stála přede mnou. ,,Ahoj''. Koukla jsem se zmateně nahoru a s pomatením jsem odpověděla. ,,Ahoj, vím, že tě znám pár vteřin ale nemohl bys pro mě něco udělat. Koukl na mě a odpověděl s napětím. ,,Ano samozřejmě, pokud se mi nic nestane''. Pousmál se a já to obětovala. Řekla jsem mu, že bych potřebovala aby semnou šel do koupelny a pomohl mi, protože je mi je strašně zle. Byla jsem si jistá tím, že to může být nějaký feťák, ale nic jiného jsem dělat nemohla. Bylo mi tak zle. Když jsem vstala pomalu se mi podlomovali nohy a já spadla k zemi. Pamatuju si jen jeho slova, kterým jsem nerozuměla.
Probudila jsem se v posteli, která mi nepatřila. Porozhlížela jsem se po pokoji a můj pohled skončil na tmavé postavě. Když můj zrak začal postupně zaostřovat, dozvěděla jsem se, že to je kluk, který semnou šel na party do koupelny.,,Po druhé AHOJ''. Usmál se. ,,Nevěděl jsem co dělat tak jsem tě vzal do pokoje aby si měla klid''.Pořád jsem mlčela a nevěděla jsem, co mám říct. ,,Omlouvám se jestli jsem udělal něco špatně, ale toto mi přišlo jako rozumné řešení''. Chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale nemohla jsem. Moje oči si ho začali prohlížet dopodrobna. Měl krásně zelenomodré oči a bílé vlasy, což se u člověka jen tak nevidí. ,,Omlouvám se, ale pořád jsem se nepředstavil jmenuju se Vadim''. ,,Ahoj, to já se omlouvám jsem trochu mimo .... vůbec nemám slov''. ,,Buď v klidu. Klidně se ještě prospi a já tě pak vzbudím''.
Další část je za mnou. Vím, že to teď není nic moc, ale každý příběh nějak začít musí :)
