Suicide Diary (CZ)

Kapitola 2. /Elliot/

           

Elliot celou noc přemýšlel. Díval se na deník, který ležel na jeho stole a přemýšlel co s ním udělá. Neměl v plánu ho číst. Neznal ji a neměl potřebu ji po její smrti narušovat soukromí. To ho ale překvapilo. Normálně by ho s Craigem otevřeli a smáli se všem pitomostem, co by tam byly napsané. Dělali by si legraci a říkali to svým přátelům, ale to Elliot nechtěl udělat. Při cestě na autobus do školy a s deníkem v batohu přemýšlel ještě usilovněji. Napadaly ho věci, jako ze by ho položil na lavičku a nechal nějakého dospělého ať ho najde a něco s ním udělá, nebo ho donést na polici, ale to hned zavrhl. Co by policie dělala s deníkem mladé holky. Nenapadlo ho, že by tam mohli byt důkazy o její smrti nebo něco podobného. Jeho mozek se soustředil jen na předmět v jeho batohu a ne na jeho obsah.

Do školy dorazil po dlouhé době včas. Měl vlastně ještě dost času do první hodiny historie. A zrovna když si dával věci do skřínky, uviděl toho kluka. Toho, co ji znal. Napadlo ho, mu deník dat. Byl to její asi jediný a pravý přítel.

,,Ahoj, ty jsi Felix, že? Potřeboval bych poradit." Promluvil na něj s deníkem stale v batohu, který mel jen pres jedno rameno. Ten kluk se na něj podíval zmateně, jakoby ho překvapilo, že na něj mluvit.

,,Fabian." Opravil ho chlapec. Elliot si všiml, ze vypadá strhaně. Kruhy pod očima, samotné oči podlité slzami suché rty a oblečení na něm viselo. Elliot se tomu nedivil, zemřela mu kamarádka, musel prožívat strašné chvíle.

Už vytahoval deník a začal mluvit, ale Fabian se na místě otočil a rychlou chůzí odkráčel pryč. Elliot si povzdechl, byl v háji. Prohledl na hnědé desky deníku, když do něj někdo vrazil až mu deník vypadl z ruky.
,,Dávej bacha, idiote!" Zakřičel na něj Elliot a chystal se zvednou deník, který otevřel na náhodné stránce. Ležel textem dolu a Elliot ho opatrně zvednul. Když ho otočil, první, co ho uhodilo do očí bylo jeho jméno. Napsané v tom deníku. ,,Coze?"

,,Kámo, kde vězíš? Všude jsme tě hledali." Překvapil ho Rory ze zadu až se lekl. Najednou se kolem něj objevili všichni kamarádi a zírali na něj. Deník rychle schoval zpátky do batohu a vysel s nimi na hodinu. ,,Nějakej kretén do mě strčil a spadnul mi mobil." Zalhal. Nemohl jim o deníku říct. Přečetli by si ho a ještě by to rozvěsili všude po škole. Stejně jediná myšlenka, kterou mel byla, že je v deníku napsané jeho jméno. Proc?

,,Nechcete to dneska zatáhnout?" Pronesla unaveně Kira a pověsila se na Roryho. Mezi nimi už se nějakou dobu něco dělo, ale nikdo o tom nemluvil. Ani oni sami nevěděli, co vlastně jsou. Kamarádi, něco víc, pár? Nikdo nevěděl, ale nikdo to taky rešit nechtěl. ,,Dala bych si čouda.''

Když zazvonilo, vyšli všichni společně ven a sedli si na lavičku, co se nacházela před školní budovou. Nezáleželo na tom, jestli je tam někdo nachytá. Přestože ani jeden z nich nebyl plnoletý, zapálili si všichni svoje cigarety a hlasitě se smáli. Nenacházeli se na školním pozemku a tak si mysleli, že jim nikdo nic nemůže říct. A taky, že neřekl. Všichni profesoři i žáci věděli, že je nejlepší tuhle partičku prostě ignorovat a neřešit.

,,V pátek bych někam zašla.'' Potáhla si už z druhé cigarety Rachel. ,,Někdo nějaké nápady?''

,,Co Seasons?'' Navrhla Brandy. Byl to větší bar a restaurace ve středu města. Denně tam bylo narváno a dalo se tam mladým dobře opít. Nebylo těžké barmany za tučné dýško přemluví. Ale na návrh se Kira moc netvářila. A se slovy ''Ale já chci pařit'' Craig nakonec rozhodl, že se bude akce konat u něj doma.

Zvonilo už na další hodinu, když se začal Elliot odebírat zpátky do školy. ,,Kámo co blázníš?" Zavolal na něj Craig, který sel spolu s ostatními směrem pryč.

,,Čeká mě jeden důležitej test," zvolal na ne. Lhal. Rozhodl se, si deník přečíst, ale o samotě. Ne před očima svých všech kamarádů. Přeci jen to bylo soukromí té dívky.

Hned co vešel do budovy školy, namířil si to k panským zachodům. Nikdo tam na štěstí nebyl, vzhledem k tomu, že už hodina dávno začala. Zamkl se v první kabince, kterou uviděl a s hlubokým nádechem začal číst na náhodné stránce, kterou otevřel.

Říjen 14. 2015
Myslela jsem, že by to nový školní rok mohlo být lepší, ale není. Ten idiot Craige i s tou svou debilní partičnou, si mě, Fabiana i ostatní budou dobírat furt. Když jsme šly na oběd, zavolala jedna z těch kurev něco na můj cituji: nudný outfit. Tak pardon, že se neoblíkám jako z bordelu. Všichni se tomu začali smát. I Elliot. Vždycky mi z nich připadal jediný normální a rozumný člověk. Nechápu proč se s nima zahazuje. Asi vnitřní problémy, nebo komplexy. No nic, budu končit. Musím na další hodinu a psát o přestávce na záchodě není moc ideální. Nejvíc se těším, až tento den ve škole skončí a já budu moci doma ležet a tvořit. Poslouchat inspirativní hudbu a užívat si hezké odpoledne. Počasí se vcelku vydařilo. Jen slunce už s příchodem podzimu trochu slábne. Těším se na zimu a Vánoce. Snad tenhle rok nebudou tak hrozne.

Zatím, s láskou Steffany.

Elliot byl zmatený. Nevěděl, co si o tom všem myslet. Nadávala jeho přátelům, mel by byt naštvaný. Ale nebyl. Věděl, ze má z časti pravdu. Až na tu část s jeho komplexy. Jeho kamarádky se oblékaly trochu extravagantně a Craig umí byt dost zly. Ale je to myšleno jen ze srandy. Jak by tohle mohl brat někdo vážně?

Deník zaklapl a rozhodl se jit domu. Jedna hodina byla za den až moc a s doprovodem zapáleně cigarety se sel pomalu projit domu. Přemýšlel nad tím zápisem a nad tím jak ty jejich narážky lidi asi vnímají. Hloupost. Jak by si to mohl brat někdo tak vážně? Je to jen sranda, měli by byt zvyklí. Potřeboval ale vedet víc. Věděl, ze první věc, kterou udělá až přijde domu bude ta, že bude pokračovat ve čtení.