Jsem božstvo: Démonická láska

1.Bohyně začíná

Celý život, který je dlouhý teprve 17 let, žiju tady, v chrámu Ikugui. Jmenuji se Ajisaiko a jsem napůl megami, tedy bohyně a napůl akuma, tedy démon, Tengu, muž s havraními křídly. Matka je bohyně země, tochigami, tedy božstvo našeho chrámu lásky Ikugui v městečku Kami. Otec je akuma, a nikdy jsem ho neviděla. Tady v chrámu s námi jsou ještě duchové Onikiri a Kotetsu matčin sluha, akuma, devítiocasá liška, Tomoe. Život tady v chrámu je docela stereotypní, ale já ho mám ráda a jsem na něj zvyklá. Každý den je třeba pečovat o chrám a poslouchat modlitby lidí. Naše svatyně se zaměřuje na lásku, takže máme docela vysokou návštěvnost. Chodí k nám páry i manželé, zamilované dívky a chlapci modlící se za přízeň svého objektu.

"Ajisaiko! Jak to že se ještě válíš na futonu? Je tu spousta práce!" vzbudila mě matka a já neochotně vstala. Oblékla jsem jednu z mých obyčejných yukat a nasnídala se. Snídani vždy připravuje Tomoe. Po snídani jsem šla zamést dvůr a pak jsem všude utrpěla prach. Když jsem odklízela sníh z cestiček, přišla za mnou matka.

"Ajisaiko, jedu na setkání božstev, bude nový rok, takže musím vyzvednout nové symboly. Tomoe tě pohlídá, tak nezpůsob žádné potíže a starej se o chrám."

"Jistě, okā-san," pokývala jsem hlavou na souhlas a smetla sníh z tōri. Odjela a já se vrátila dovnitř. Nějaký čas jsem naslouchala modlitbám a pak jsem se rozhodla jít nakoupit něco na večeři. I když jsem napůl megami a napůl tengu, matka se mě snaží vychovat tak, abych dobře vycházela s lidmi a zařadila se do jejich společnosti. Proto chodím normálně na nákupy a do školy. Akorát ven s přáteli nechodím, protože žádné nemám. Připadám jim podivná, asi kvůli zeleným vlasům a především malým vraním křídlům. V zimním a podzimním období jdou skrýt ale když se oteplí... Jsem prostě taková hříčka přírody, no co už. Oblékla jsem se teple, protože začalo hodně sněžit a vyrazila. Schody dolů do městečka jsou hodně dlouhé, počítala jsem je tolikrát. Bylo jich 10 108.

"Sto padesát, sto padesát jedna, dva, tři.." počítala jsem si schody. Většinou mě to po první tisícovce omrzí.

"Sto šedesát jed-" v tu chvíli mi to podklouzlo na náledí a začala jsem se kutálet dolů.

"Tomoeee!" zaječela jsem ze zvyku, protože Tomoe mě na matky příkaz doma se vším pomáhal. Jsem blbá nána. Copak by mě mohl slyšet? Snažila jsem se kutálení zastavit ale nešlo to. Moje hlava dál a dál narážela do schodů...

***

Otevřela jsem oči. Co se stalo? Šla jsem na nákup... Pak mi to uklouzlo.. A pak.. Otočila jsem hlavu. Seděl tam, vedle mého futonu na stoličce.

"Je vám už lépe, slečno?" zeptal se. V tu chvíli mě zabolela hlava. Sáhla jsem si na čelo, bylo obvázané. Všimla jsem si, že levou ruku mám zavěšenou a zavázanou.

"Není to tak zlé," odvětila jsem.

"Omlouvám se, že jsem tam nebyl dřív. Mohlo mě napadnout, že někdo tak nešikovný jako vy, slečno, bude mít cestou nějakou nehodu. Měl jsem jít s vámi. A vaše matka mi to taky pěkně vytmaví." On se mnou mluvil tak zdvořile, ale vždycky mě dokázal tak dokonale urazit...

"V pohodě," utrousila jsem. Překvapilo mě, že vůbec přišel. " A děkuju."

"Půjdu tedy připravit večeři, mezitím co jste byla v bezvědomí, jsem byl i nakoupit," zvedl se a odešel.

***

"Ajisaiko!"

Ten výkřik mě vymrštil z futonu. Matka! Vyběhla jsemmdo předsíně chrámu a tam ležela na zemi má matka. Byla celá špinavá a od krve. Byla samá řezná rána.

"Okā-san! Co se ti stalo? To bude v pořádku, já tě ostřím, okā-san, jen tě musím dostat do pokoje.." klekla jsem si k ní a chystala se ji vzít do náruče, ale ona mě chytla za zápěstí a zachrchlala: "Je pozdě, drahoušku... Starej se o chrám... Miluji tě, a navždy budu..."

"Okā-san, taky tě moc miluju, ale ty mi teď nesmíš umřít," do očí mi vhrkly slzy.

"Neplakej," vydechla, "a pojď sem... Chci tě naposled... Políbit.. Ajisaiko.." sehnula jsem se k ní a ona mě políbila na čelo. Rozlilo se mnou teplo a na chvilku mě obklopila záře. Když zmizela, řekla matka svá poslední slova: "Teď jsi tochigami.. Chrámu ty.."

A tak začínám. Jsem tochigami.

Tomoe:

Ajisaiko:

Onikiri a Kotetsu:

Chrám Ikugui: