Jsem božstvo: Démonická láska

7. Bohyně pod tlakem

Tomoe:

Vyrazil jsem na dalekou cestu. Až na horu Kurama. Dle toho, s čím se mi kdysi svěřila bývalá paní, by tady měl žít otec Ajisaiko. A kdo jiný by mohl tuhle zvrhlost zastavit než on? Doufám že vevnitř nebudu mít žádné potíže, rád bych alespoň tohle vyřešil v klidu. Na vrcholu hory jsem odvolal kočár a pomalu kráčel po pěšince mezi rozkvetlými stromy. Netrvalo to ani pár minut a už jsem potkal nějaké děti.

"Co tady děláš, cizinče?" obořili se na mě špunti, ten největší z nich -ale stejně malinký - bojovně krčil nosík a mračil se na mě. Musel jsem se pousmát.

"Hledám Akishira, můžete mě k němu zavést?" optal jsem se. Všichni tři si mě změřili nedůvěřivým pohledem od hlavy až k patě, ale ten největší nakonec pokročil rameny a přikývnul.

"Dobrá. Koneckonců, on je tu teď vládce. Jestli máš zlé úmysly, v momentě tě rozcupuje." prohlásil.

"Fajn. Mé úmysly jsou čisté jak lilie." ubezpečil jsem ho a oni mě vedli po pěšince dál. Po chvíli jsem už viděl postavená obydlí a netrvalo dlouho a už jsem stál před posuvnými dveřmi, hned naproti jakémusi strážci.

"Tak vám děkuji děcka."

"Neni zač," mávli rukou a odběhli. Já jsem se obrátil ke strážci.

"Jdu za panem Akishirou, mám pro něj velice znepokojující informace."

"Moment," odvětil a zašel dovnitř. Po chvíli se dveře otevřeli a strážce mi pokynul, ať vejdu. U stolu tam seděl muž, který byl ohromný, svalnatý, měl spoustu jizev a pásku přes oko. Jediné, v čem se křehká roztomilá Ajisiako podobala tomuhle monstru, byla černá křídla.

"Dobrý den. Jsem Tomoe, služebník z chrámu Ikugui. Přišel jsem.. Já vlastně nevím kde začít," bezradně jsem sklopil hlavu. Kde mám začít? Že paní zemřela? Že Ajisaiko je zasnoubená? Že je zasnoubená díky matčině závazku? Co když ho to vůbec nebude zajímat?

"Posaď se," ukázal na polštář naproti němu, "posílá tě Ikugui?" takže už vyřešil za mě kde začít.

"Paní Ikugui... Byla asi před třemi týdny zavražděna," hlesl jsem, "ale to není důvod mojí návštěvy. Jde o vaší dceru, Ajisaiko. Je ve velmi těžké situaci." odmlčel jsem se a podíval se na něj.

"Pokračuj," přikývnul.

"Její matka ji kdysi v dětství dala zasnoubit s potomkem bohyně Izanami. Ale vyrostl z něj zlý, sobecký, hamižný, vilný muž. On jí bude nutit k nějakým nechutným orgiím, a já jsem jen sluha a nic proti tomu nezmůžu, prosím, pomozte jí." vychrlil jsem na něj jedním dechem. On si mě měřil přísným pohledem od hlavy až k patě, spíš jsem měl pocit že stojím na koberečku před vlastním otcem. Nakonec se zhkunoka nadechl a pronesl: "Cením si toho, že má dcera má po boku takhle věrného sluhu. Samozřejmě pomohu, když už teď má dcera nikoho jiného nemá."

"Moc mě mrzí co se stalo paní.." zamumlal jsem. Cítím za to také jakousi zodpovědnost. Měl jsem tam být s ní a ochránit jí.

"To mě také. Ale já jí říkal že je to dole moc nebezpečné. Když otěhotněla, chtěl jsem si ji vzít a nastěhovat ji sem aby tu žila i s dítětem. Ale ona pořád s tou svojí svatyní. Že se musí starat o chrám a co by se s ním asi tak stalo, nestrávila tu v klidu ani víkend aniž by se o něj nebála," povzdechl si.

"Takový už je život božstva." pokročil jsem rameny.

"Takže, jaká je situace ohledně Ajisiako?" odbočil od tématu.