Why?

#3

Šla jsem si dát do tašky ještě hygienu a nabíječku.

Někdy v jedenáct se vrátila máma a šla dělat oběd. Pomohla jsem jí oloupat brambory ke kuřeti. Celou dobu při loupání brambor jsem mlčela a nic neříkala. Ani jsem nedávala najevo mojí špatnou náladu, ale matka poznala že jsem špatně naladěna. Takže si musela rejpnout.

,,Můžeš mi říct co ti zase je sakra? Měla by si být ráda, že někam pojedeš a nebudeš ve škole.,, zvyšovala pomalu hlas.

,,Ale já jsem nikam nechtěla! Já jsem chtěla být ve škole. Jako sorry, ale měsíc ze školy fakt nechci!,, zakřičela jsem nazpět. Bouchla jsem škrabátkem na brambory na stůl a utekla do pokoje. Takhle to ale nemůžu dlouho řešit. Nemůžu vždy utéct do pokoje. Plácla jsem sebou do postele a znovu se rozbrečela. Nenávidím tyhle hádky.

,,Beco! Bude oběd!,, ozvalo se po půl hodině od schodů. Achjo, za chvíli se odjíždí.

U oběda jsem s nikým nemluvila. Najedla jsem se a hned odešla.

Donesla jsem kufr do předsíně a pak do auta. Hned za mnou vyšel táta s dvěma kuframa. Za nim máma. Už byli oba oblečení, ale ujistili mě že mám ještě čas. Oblékla jsem si na sebe černé džíny a kostkovanou košili. Do auta jsem si vzala ještě zimní bundu a knížku s mobilem a sluchátky. Nebudu je radši vnímat.