Píp píp píp píp.
Probudím se a slyším jen tohle, snažím se otevřít oči, ale nejde to. Nevím, kde jsem a co mám dělat. Zaslechnu něčí hlas a najednou mě někdo chytí za ruku, leknu se a cuknu sebou. Podaří se mi otevřít oči a vidím neznámé tváře. Je tu plno doktorů a já nevím, co dělat. Bojím se.
„Lio?" Otočím se a konečně vidím známou tvář.
„Tylere!"
Obejme mě a já konečně cítím, že nejsem sama. Začnou mi téct slzy.
„Mrzí mě to." Mluvil mezi vzlyky a já nevěděla o čem mluví.
„O čem to mluvíš? A proč jsem v nemocnici?" Tyler se s tázavým pohledem ohlédl na doktory a já nechápala, co se to tu děje.
„Neřeš to... všechno bude v pořádku." A poté poprosil doktory jestli si s nimi může promluvit. Odešli a já se snažila uvěřit, že to je jenom sen.
Po chvilce samoty jsem začínala usínat, sice jsem ještě slyšela jeho hlas, ale zavíraly se mi víčka.
Tyler
Myslel jsem, že všechno bude v pořádku, ale ve chvíli, kdy se mě zeptala o čem to mluvím, všechny mé naděje zmizely.
Doktoří mi řekli, že Malia trpí amnézií. Nevím, co si bude pamatovat a co ne, ale očividně zapomněla, co se jí stalo, jsem rád, že nezapomněla i na mě, to bych asi nezvládl. Teď sedím u ní a doufám, že se všechno vrátí zpět, a nic z toho se nestane.
Volal jsem matce, ale ta mi hned na začátku rozhovoru řekla, že nemá čas. Jako vždy.
Nevím, co teď budu dělat, matka nám určitě nepomůže a žádnou jinou rodinu, která by nám mohla pomoci nemáme. Budu se o ní muset postarat sám i když nevím jak to s tou její pamětí zvládnu.
Vyšel jsem zpátky za doktory, chtěli se mnou ještě mluvit.
„Nevíme sice, co si bude pamatovat, ale hlavní je, že si pamatuje alespoň vás. Vy jediný jí můžete pomoci. " pověděl mi jeden z doktorů. Poté jsem se zeptal, jestli jí mám připomínat, co se stalo, odpověděli mi, že zatím ne, ale, že se mám snažit zjistit, co si pamatuje.
Nemůžu uvěřit, že jí dokázal takhle ublížit.
Přišel jsem zpátky do pokoje a sedl si na židli vedle postele. Malia spala a vypadalo to, že se jí zdá něco hezkého. Její úsměv mi připomněl krásné vzpomínky z dětsví. Kéž bych se tak mohl vrátit do let, kdy jsem moji sestru podplácel 20-ti korunami za to, že mi nachystala učení. Kdy můj největší problém byl špatná známka z matiky, nebo rozbité autíčko.
Teď se musím postarat o to, aby moje sestra byla v pořádku. Udělám pro to vše. Jsem přece její velký bráška.
Hrál jsem si s jejími zrzavými pramínky vlasů, které jí spadaly do tváře.
„Tylere? " uculila se se zavřenýma očima. „ Vzpomínáš, jak když jsem byla malá, nelíbila se mi moje barva vlasů a tak jsem si vzala křídy a nabarvila si je na fialovou? "
Zasmál jsem se při téhle vzpomínce. „Jo, vzpomínám. "
„A nebo, jak jsem snědla pampelišku a ty jsi mě vydíral, že to řekneš tátovi? Myslela jsem si, že to je hřích mýho života." Teď už jsme se smáli oba.
„Jo."
Jsem šťastný, že si zatím pamatuje jen to dobré, alespoň podle toho, co zatím řekla. Ale přece jen jí to jednou budu muset říct.
Když takhle bude pokračovat, možná zjistím od jaké doby si to přestala pamatovat.
Malia
Sice jsem chtěla vědět proč jsem v nemocnici, ale věděla jsem, že se mu o tom nechce mluvit a tak jsem to zatím nevytahovala.
„Kdy už budu moct jít domů? Chci vidět mámu a tátu." viděla jsem jeho smutný výraz. Chtěla jsem ho chytit za ruku, ale ostrá bolest v pravé ruce mi to nedovolila.
„Jsi v pohodě? "
„Co to mám s rukou? "
„Byli jsme oslavovat moje 22 narozeniny a nějaký kluk se tam do tebe navážel, já jsem se tě chtěl zastat. Začali jsme se prát a ty jsi nás chtěla zastavit. Napřáhl se střepem od skleničky mířeným na mě, vstoupila jsi mezi nás a bodl tě do ruky. Tak jsi upadla do bezvědomí. Je mi to líto. "
„To bude v pohodě " usmála jsem se na něj.
„Doktoři říkali, že za pár dní budeš moct jít domů, jenom tě budou muset kontrolovat a ta jizva ti zůstane napořád. Máma a táta tě doma ale očekávat nebudou. Táta jel na pár měsícu na Nový Zéland a máma je na pracovních cestách. " jen jsem přikývla, hlavně, že tu se mnou je Tyler.
„Dostal jsem práci v Londýně, budu se tam stěhovat, pojedeš se mnou ? "
„Pojedu ráda, alespoň poznám nový lidi " usmála jsem se na něho.
„Jsem ještě unavená, půjdu si lehnout. "
„ Dobře, já jsi jdu pro kávu. " odešel a já pořád přemýšlela nad tím, co se stalo, jsem ráda, že se nestalo něco horšího.
Těším se až pojedeme do Londýna a já začnu nově. Poznám nové přátelé, bude to zábava.
