třicet sedm

48 9 6
                                    

„Tak to zkusíme znovu, jo?"

„Okay."

„Ahoj, já jsem Kevin."

„....."

„Ale notak! Přestaň mě ignorovat a okamžitě mi řekni ahoj já jsem Carol!"

„....."

„To není k smíchu Karamelko!"

„To není, ale ty jsi...."

„Tobě nevadí, jak jsem tě oslovil?"

„Ne..."

„Máš krásný smích."

„Za to ty ne, pořád se směješ jako retardovaný lachtan."


Tahle kapitola je už 37. Což je oblíbené číslo a zároveň číslo dresu mého spolužáka. Musím uznat, že většího arogantního blbce jsem nepotkala, ale i tak jsme asi něco jako kamarádi - některé hlášky použité tady jsem použila proti němu... A tak přátelé vzniká moje knížka!:D Snad se líbí, No já tady ty žvásty ukončím- stejně to nikdo nečte...

2 Years: Anew of beginning✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat