NuTeLa, česká kouzelnická škola

Kouzelnická vesnice

Rozhodla jsem se na Wattpad  napsat svůj první příběh. Budu ho uveřejňovat i na svůj blog, ale přece jen jsem chtěla něco napsat i sem. A ano, vím, že Trhové Sviny opravdu existují, ale bohužel jsem se kvůli tomu dost hádala s jedním kamarádem, kterého znám víc než deset let(jedno šlo k druhému, blablabla, byla jsem proti, on je stejně tvrdohlavý jako já...) a nějak jsem si na ten název nakonec zvykla. V téhle části se neděje nic moc zajímavého, ale mně se líbí. I proto vás prosím , abyste to s touto knihou nevzdali jen po přečtení této kapitoly.
Pokud jde o cover, pracuju na něm

Jedenáctiletá Soňa Hrabovská sice vždy o magii věděla, hlavně od svého otce, ale stejně ji překvapilo, když dostala dopis z kouzelnické školy. Ještě více se divil její otec. „Vždyť v Česku žádná kouzelnická škola nikdy nebyla?" podivoval se, když mu jeho dcera donesla obálku a na rameni nesla cizí sovu pálenou. Dopis spolu se Soňou přečetl několikrát, až to nakonec vzdal a zavolal na číslo, které bylo na papíře zapsané. „Dobrý den, tady Petr Hrabovský," začal, ale na druhé straně zavěsili. O pár minut později někdo zazvonil. Soňa sledovala z chodby předsíň, ale styděla se promluvit s ženou, která stála na prahu.

Byla vysoká, hubená a poměrně mladá, mohlo jí být maximálně třicet pět. Tmavohnědé vlasy jí splývaly až do půli zad, hnědé oči schovávaly kovové červené brýle. „Dobrý den. Jsem jedna ze zakladatelů české kouzelnické školy, NuTeLy. Jmenuji se Karolína Klopohávová." Soňa se pobaveně usmála. Profesorka začala vše vysvětlovat a dokonce si na doložení svých slov vzala veritasérum, které jí podezřívavý otec nabídl.

Soňa nyní stála na zastávce, kde měla nastoupit do autobusu, který ji má dovést do Trhových Svin, kouzelnické vesničky poblíž NuTeLy. Tam si studenti nakupují věci do školy. V poloprázdném autobuse si sedla sama. Nečekala, že se vznese a do vesnice poletí. Odhadovala, že jiné děti, které se nahrnuly k oknům a dívaly se na ubíhající krajinu s úžasem jsou buď prváci nebo studenti z mudlovských rodin a tohle je pro ně něco nového.

Vesnice měla zajímavou architekturu, budovy vypadaly jako kombinace starých uměleckých stylů, a přesto měly moderní prvky. Jeden chlapec z toho byl tak překvapený, že když vystoupil z autobusu, zastavil se a s pootevřenou pusou zíral na budovu před ním. Soňa, zamyšlená nad tím, jak by mohla tyto budovy nakreslit, aby je předvedla rodičům, do něj vrazila. Chlapec se otočil, tiše něco zakoktal a s hlavou sklopenou odešel. Zatímco se ostatní rozešli nakoupit učebnice, pomůcky do lektvarů a další věci, které do školy potřebovali, Soňa zamířila do odlehlého obchůdku, kam by stejně musela zamířit. Obchod s hůlkami. 

Prodavačka vypadala stejně stará jako profesorka Klopohávová, měla kulatý obličej, veselý výraz, na nose brýle. Hnědé vlasy měla spletené do krátkého copu. "Dobrý den," pozdravila Soňa. "Tento rok nastupuješ do NuTeLy?" zeptala se prodavačka a zamířila k dívce. Soňa přikývla, ale raději nic neřekla. "Už jsem se na nové prváky těšila. Kterou rukou budeš čarovat?" zeptala se a když Soňa odpověděla, pokračovala: "Já jsem jedna ze zakladatelů, Valerie Havranová." Zatímco dívku měřil poletující metr, profesorka tiše pochodovala po místnosti. Čas od času mávla svou vlastní hůlkou a některá z krabic vyletěla do vzduchu a srovnala se na stole. Po chvilce mávla hůlkou směrem k metru, který v tu chvíli spadl na zem vedle Soni. 

Začala dívce podávat různé hůlky. Občas jí ji vytrhla z ruky dřív, než se nějak pohnula, občas počkala na katastrofické následky mávnutí. Profesorka se stále usmívala, očividně ji to bavilo. Zároveň se snažila začít rozhovor, ale dívka se před ní styděla a radši mlčela. Když už něco musela říct, bylo to tiše. Tomu se Havranová jen zasmála a pokračovala ve své práci. "Tebe vidím na Zasněnou," podotkla s úsměvem. Soňa se na ni tázavě podívala, než však stačila zformulovat nějakou větu, profesorka začala s vysvětlováním, stále však nezapomínala podávat hůlky, ať už ze stolu, nebo z poliček. "Zasnění je jedna z nutelských kolejí. Při zakládání školy jsme se hodně inspirovali Bradavicemi. A právě Zasnění se obvykle dají snadno rozpoznat. I když předloni tu byla jedna dívka, která se sice chovala sebejistě, ale skončila právě v této koleji. Ale spíš bychom se měly soustředit na výběr tvé hůlky, ne?" Profesorka vytáhla další hůlku, ale Soňu zaujala jiná. Byla to hůlka, která ležela v krabici ležící otevřené od chvíle, kdy Soňa přišla. Hůlka měla kolem svého obvodu vyryté spirály. Rukojeť byl bez spirál a mnohem silnější než zbytek hůlky. "Co je to za hůlku?" zeptala se zvědavě. "Ta mi tady už leží pěkně dlouho. Je ze dřeva z jeřábu a má dračí jádro. Celkem neobvyklá kombinace," povzdechla si profesorka. Soňa si vzala hůlku z krabice, namísto té, kterou jí prodavačka podávala. Zkusila s ní mávnout, dřív, než ji jí profesorka zabaví. Špička hůlky zlatě zazářila a vyletěly z ní barevné jiskry. Prodavačka nejdříve pozvedla obočí, potom se usmála.

Poté, co zaplatila, zamířila dívka do obchodu s knihami. Seznam učebnic byl celkem zajímavý, mezi tituly byly i například: Výklady snů, Základní formule, Přeměňování pro první ročníky a další. Ve Svinech strávila pár hodin. Nenakupovala celou dobu, chvíli se snažila zachytit kouzlo vesničky na papír.

Když jela domů,  celou dobu se usmívala a pročítala si učebnice. Jak to tak vypadá, příštích pár let měla strávit na úžasném a magickém místě.