NuTeLa, česká kouzelnická škola

Nutelské koleje

Jsem tu opět s další kapitolou, kde si dále budeme představovat NuTeLu. Trvalo mi to dlouho, ale snaha byla a snad to nebude tak dlouho trvat, než vydám další kapitolu...

Po pár minutách studenty odvedla do kruhovité budovy, kam dříve mířili ostatní studenti. Budova neměla střechu. Starší studenti posedávali na balkóncích kolem stěn. Přímo uprostřed rostl majestátní strom s tmavomodrým dřevem a pestrobarevnými listy. Okolo něj postávala profesorka Havranová, poté nějaká profesorka se složitým účesem, nějaká s dlouhými tmavými vlasy a nejdál od vchodu stála profesorka s blond vlasy. Když prváci vešli, rozhostilo se ticho, přerušované jen několika málo lidmi.

Profesorka Havranová začala: "Nyní začneme se zařazováním. Součástí samozřejmě je část, kdy vám koleje představíme. Prosím prefekty z každé koleje, aby přišli sem!" Ozvalo se otrávené hlasy několika studentů a po chvilce u každé profesorky stál student z pátého nebo šestého ročníku. Mluvit začala profesorka s blond vlasy: "Mohli bychom začít Kapverdskými. Tato kolej je zaměřena na přírodu, studenti zde jsou empatičtí. Pokud budete vybráni do této koleje, což bude značit černá a modrá, zařaďte se prosím k Alici," ukázala na dívku v světle modré košili, černé sukni a světle modrým pláštěm s přechodem do tmavé na lemech. Pokračovala učitelka se složitým účesem: "Dále tu máme Ohnivé, přátelské a optimistické studenty. Poznáte podle oranžové, žluté a bronzové. Jestliže budete zařazeni k nám, běžte k Zuzaně," ukázala na usměvavou studentku v bílé košili, žlutém saku a oranžové sukni. Dále promluvila profesorka Klopohávová: "Mou kolejí jsou Zasnění, kreativní lidi a snílci. Často taky lidi s nízkým sebevědomím. Poznáte podle růžové a stříbrné. Pokud budete vybráni sem, zařaďte se k Anně," ukázala na dívku ve světle růžové košili, tmavošedé sukni a s křiklavě růžovým pláštěm. Anna vypadala, jako by se nejraději propadla. Na to navázala profesorka Havranová: "Pak jsou zde Papouškovci." Zazněl tlumený smích nižších ročníků. Profesorka se nezarazila. "Ti jsou ti upovídaní a také jsou soběstační." Matyáš a Soňa se s úsměvem podívali na Natálii. "Pokud patříte sem, poznáte to podle hnědé, zlaté a béžové. Papouškovci se seřadí u Petra." Profesorka ukázala na veselého kluka v bílé košili a béžových kalhotách. Nakonec promluvila tmavovlasá učitelka: "A poslední kolejí je Kacenice. Sem jdou ti ostatní. To ale neznamená, že by byli horší než ostatní. Například tu také máme kreativní lidi, ale není to tak výrazné jako u Zasněných. A tak to platí i s ostatními kolejemi. Poznáte podle červené a bílé. Seřadíte se u Mirka." Ukázala na kluka v bílo-červené košili a černých kalhotách.

Pak znovu promluvila profesorka Klopohávová: "Zařazování je velmi jednoduché. Stačí, abyste se dotkli vakalutealu, to je tento strom, a on změní barvy podle toho, do jaké koleje půjdete. Ke stromu půjde student, kterého vyvolá profesorka Ceisín." Zatímco blond profesorka vytahovala seznam, profesorka Klopohávová přistoupila ke stromu a přiložila k němu ruku. Strom ztratil své původní barvy, nyní se dřevo pyšnilo stříbrnou a listy jasně růžovou barvou. Z balkonů se ozývaly překvapené hlasy.

Profesorka Ceisín vyšla blíže k prvákům, v ruce držela seznam. "Zařazování může začít. Jan Bezhub!" Pod chlapcovou rukou dřevo zbělalo a listy zčervenaly. Starší studenti z Kacenicu zatleskali a nadšeně výskali. Pod rukou Ladislava Bieguna dřevo zůstalo modré, listy zčernaly. Tentokrát výskala jiná část sálu. Po Radkovi, který následoval Ladislava ke Kapverdským, přistoupila Marcela Cvečková. Strom se celý rozzářil, dřevo zežloutlo a listy se změnily na oranžové. Tentokrát se zdálo, že výskotem a radostnými poskoky starších studentů prváci ohluchnou. Několik studentů pak následovalo do koleje za již zařazenými, vakaluteal se ale opět zbarvil jinak, když se ho dotkl Jiří Fiala. Poté, co dřevo zhnědlo a listy zezlátly, jako první z ročníku se stal Papouškovcem. "Markéta Golombová!" zavolala profesorka. Dívka se sklopenou hlavou zamířila ke stromu. Nikoho nepřekvapilo, že se stala první Zasněnou z ročníku. Růž listů ale byla poněkud bledá. Po ní následovalo ještě několik lidí, potom už profesorka zvolala: "Soňa Hrabovská!" Dívka nervózně zamířila ke stromu. Co když se nezbarví nijak? Co když na tuto školu vůbec nepatří? Se zavřenýma očima se dotkla stromu. Zaslechla výskání tišší než u většiny kolejí a slyšela tleskání. Pootevřela oči. Patří mezi Zasněné. Na její tváři se vykouzlil úsměv. Zařadila se k Anně a s úsměvem ukázala zdvižené palce na Matyáše a Natálii, kteří tleskali ze všech nejvíce. Tiše pozdravila Markétu i Michaelu, které už u Anny postávaly.