Moje Paranormalní Zážitky

Vrátil se ??

Jako malá jsem se pořád stěhovala jako do teď..... Nikde jsem si nemohla najit moc přátel , a když jo tak pak jsme se museli zase přestěhovat, takže jsem ty přátele ztratila. Ale byl jeden kluk , kterého jsem poznala a byl jako moje rodina. Jmenoval se Nikolas. Když  jsem ho poznala, bylo mi myslím 8 a jemu 12let. Byla jsem sama na hřišti za barákem u pískoviště, a hrála si tam sama..... On za mnou přišel, a zeptal se jestli si se mnou může hrát :) .

Já se jen usmála a přikývla jakože ano.
On se na mě tak hezky usmál, sedl si kousek ode mě, a hrál si se mnou . Po nějaké chvili se mě zeptal jak se jmenuju, kde tady bydlím a proč tu jsem sama.... Ja si sním povídala on se mnou. Byli jsme tam celý den ................ Já pak už musela jít domů. Rozloučila jsem se ,řekla ahoj a usmála se, a když jsem se chtěla otočit a jít, tak mě zavolal ,já se otočila, a on řekl:,, Mohl bych tě obejmout? :) ,, Já se jen usmívala přikývla a šla k němu , a objala ho kolem pasu,ve vyši hruďi asi... Byl vždycky oproti mňe vysoký😅 :) . On mě jen pevně objal , a pak jsem jen cítila jak se usmívá . ....
Když jsme se od sebe odtáhli, zeptal se mě jestli tady budu i zitra, ja že ano, on že je rád, že tady za mnou zase příjde :) .

Takhle jsme se viděli každý den, jednou mě vzal ven , za jeho bratrem tomu bylo myslim tehdy nějakých 16-17.... Byl tam i kamarád jeho bratra, a jejich holky. (Toho bratra a jeho kamaráda). Byli to emaři . Jak jsem k nim přišla , Nikolas stál vedle mě a představil mě, a potom je. Oni se jen usmívali pozravili, a jeho bratr řekl :,, tak to je ta tvoje kamarádka o které pořád mluvíš ? :) :D ,, Nikolas se trochu začal červenat ,usmál se a přikývl.
Jeho bratr ale i ostatní na mě byli strašně moc hodní. Hnedka jsme se spřátelili. Ten jeho bratr a jeho kamarád se tam začali z legrace rvát. My jsme se jen smáli, ty dvě holky na mě :,, pojď si tady za náma sednout :) ,, (seděli na opěradle lavičky, a nohy měli na ,,sedadle,,) Já se jen pořád usmívala a šla za nima. Jedna z těch holek řekla:,, ty máš ale krásne vlasy, já chci taky kudrnaté...,, ta  druhá:,, Že ti můžu udělat pletený copek ? :o ,, ta první:,, hele ja si chci taky hrát :D !,, Já se jen smála , a sedla si mezi ně. Každá z nich si vzala polovinu mých vlasů a pletly mi copky ':D . Když se ti dva dorvali, tak si sedli na proti nám a řekli :,, Hele nechcete ji rovnou obléct do šatiček ? :D ,,, ten druhý:,, ta šaty nepotřebuje už teďka to je naše malá princezna :D :) ,, Já se jen usmívala, holky mi dopletly copky, ja se postavila, a usmívala se , přitom jsem se dívala na ty copky. Přišel vedle mě Nikolas  a řekl :,, no ty se na tobě ale vyřádily :D (a začal se smát) .... Ne... Sluší tito :) (jen se pousmíval) ....,, Pak si mě sám ani nevím jak , vzal na záda, a řekl :,, no pojďte nemáme celej den .... Pujdem k řece ...,, Ti dva kluci jak na povel šli pro ty svoje holky a vzali je taky na záda :D. Pak jsme se s holkama jen smály a říkaly :no pomalejc by to nešlo? , i ten hlemýžď by tam byl rychleji.... A podobné poznámky. Kluci se zastavili, podívali se na sebe navzájem, a začali se usmívat... A pak se skoro naráz rozběhli a my s holkama začali ječet... Po chvíli se zastavili , a začali se smát, my pochopitelně přestaly ječet a slezly jsme.
Pak jsme byli u takového lesíka (listnaté stromy) , a šli jsme skrz něj, celou cestu jsme se smáli a dělali blbosti.....

Podobně jsme si užívali každý den......

Ale pak jsme se musely zase stěhovat....

Když jsem se to dozvěla rozbrečela jsem se a šla hnedka ven kde jsem viděla partu..  Když mě viděli jak brečím hned přišli za mnou a ptali se co se stalo... Cose děje....
Když jsem ji to řekla.... Začali brečet i oni....dokonce i kluci.....

Začali mě obímat, říkali že to není možné.... Že mě nemužou takhle ztratit....

Po asi týdnu jsme se odstěhovali strašně daleko od tam tud .... Už si nepamatuju kde to bylo přesněji... V ten den když jsme se stěhovali, jsme se snima šla rozloučit...

Všichni jsme plakali.. .všichni mě naposledy objali , říkali že mě mají strašně moc rádi ... Že na mě nezapomenou... Že vždycky budu jejich malou princeznou....jedna z těch holek se slzami řekla :,, Aby jsi i ty na nás nezapomněla.....máš tady od nás takový malý dárek, .... Na památku...,, začala vytahovat z kapsy řetízek, s přívěškem srdíčka......ukázala mi ho , stoupla si za mě , nandala mi ho ,zqpla ho , klekla si a otočila si mě k sobě. Řekla že to pomáhali vybírat i kluci...a že mi sluší, do slz se usmála.. :') ... A pak znova objala... Ostatní si klekli k nám a hromadně se objali....

Pak jsme se přestěhovali.... ... Ja brečela asi jestě dva týdny... Skoro v kuse.... Ale pak se něco stalo... Jednou když jsem přišla ze školy domů tak před mým domem stál Nikolas ❤
Já se k němu rozběhla přitom se rozbrečela, a objala ho tak jako ještě nikdy ..... On mě jen pevně stiskl a začal říkat že jak moc jsem mu chyběla.... A i ostatním...ale ostatní nemohly přijet .... Do teď nevím jak zjistil kde bydlím.... Ale jsem za to neskutečně vděčná !!

Takhle za mnou dojel tak jendou za 2tydny.. Někdy i víckrát.

Když jsem se zase přestěhovala....zase za mnou dojížděl ❤❤❤ vždycky ať jsem bydlela kdekoliv.... Takhle jsem se sním scházela až do mých 10a půl cca.(to je zhruba tři roky po tom co jsem se snim poznala)...

Pak mi řekl že nemůže už takhle dojíždět ale že se pokusí aspoň jednou za  čas..... Psali jsme si na emochatu .... Dojel asi ještě 3x..... A pak jsem ho několik měsíců neviděla ani na emochatu .....

A pak jednou tam zase byl...  Já mu napsala hned něco jako toto :
Ahoj Nikolasi ,kde jsi byl??? Proč jsi nepřijel a nebyl ani tady? .... Strašně mi chybíš.... Stýska se mi po tobě :(

On :
Ahoj.... Ty jsi asi princezna že?

Ja : ano jsem ... Kde je Nikolas?

On: Já jsem jeho nevlastní sestra ..... Nikolas mi o tobě hodně často povídal ....

On(ona vlastně ale budu psát on):
Nikolas už tady není.....

Ja: jak tady není? Co tím myslíš??

On:..... Nerada ti to říkám...a ještě ktomu takhle . .. Ale ...Nikolas umřel......

Podřezal se kvůli tamte holce....

Já se uplně složila.... Byl jako moje rodina !!! Ja ho milovala jako rodinu ! (Ne jako moji... Ti co mě znají chapou)... A on už tu není....přišla jsem o něj.....
Dozvěděla jsem se to loni když jsem nastupovala na novou školu
-konec ledna 2016

Nemohla jsem se z toho dostat. ... Začala jsem to jakože ,,zvládat,, až po půl roce.....
Byla jsem uplně mimo ale mamka o ničem do teď neví ani neví že jsem někoho takového znala....

Ale už jak u mě tehda tak dlouho nebyl...ani nepsal .... Jsem měla pořád pocit, že mě někdo sleduje.... Jakoby mě někdo  hlídal nebo něco takového....všude ať jsme se přestěhovali kamkoliv, byvám už od pěti let přes noc sama doma .....a několikrat se mi stalo,(jakože zhruba v tom čase kdy jsem ho neviděla nějak tak na začátku) že jsem usla , a deka byla na zemi na druhem konci pokoje.... Ze spaní jsem lehce vnímala, a cítila že mi je zima a klepu se.... Ale pak mi bylo najednou teplo a usla jsem uplně. ... Ráno jsem se probudila přikrytá tou dekou z druhé strany pokoje... Mamka vetšinou přišla až pár hodin po tom co jsem se vzbudila a když jsem se ji ptala jestli byla už doma tam řekla že  ne....

A teď na tomhle bytě , večer když usínám jsem otočená ke zdi tak že dveře pokoje mám za zády asi 2,5m .... A když začnu lehce usínat mám dost často pocit jakoby si někdo ke mě lehal....za mě a několikrat jakoby mě i obímal..... Ale včera a asi jednou ještě předtím jsem těsně před tím než jsem usla, jsem slyšela jako by někod na mě mluvil, šeptal.... A včera jsem slyšela jak mi někdo přitom šeptá něco jako ,,dobrou noc princzno,.....

Sleduje mě Nikolas celou tu dobu a dává na mě pozor ? Vždycky jak usínám tak je u mě ať se cítím v bezpečí???? Já začínám věřit že je to on.