Jednodílovky 15+

Magmatický krb

   Tak strašně moc jsem toužil ji zase spatřit. Její široký úsměv a oči, které jsou vždy doširoka otevřené. Miloval jsem i její vůni, kterou jsem už tak dlouho necítil. Chyběla mi prostě celá a to jsem nemohl popřít.
   A tak jsem učinil osudové rozhodnutí. Rozběhl jsem se na autobusovou zastávku, odkud měl odjíždět autobus. Ani jsem nestihl říct švec a už jsem stál u jejích dveří a zvonil jsem na zvonek. Byl jsem nadržený jak hlemýžď a vibrace zvonku mě ještě víc roztoužily, takže jakmile se objevila ve dveřích pouze v porozepnuté košili a spodním prádle, začal jsem nekontrolovaně slintat. Ona se nad tím jen chrochtavě zasmála a pozvala mě dovnitř.
   ,,Dáš si něco k pití?” zeptala se a ještě než jsem stihl odpovědět otázku upřesnila. ,,Červené nebo bílé?” Já bez přemýšlení sáhl po červeném, které se tématicky hodilo ke krvavé ztrátě jejího panenství. Když mi podala sklenku, trošku jsem z ní upil a položil ji zpět na kuchyňský pult. Koukl jsem na ni. Byla nervózní, to šlo poznat na sto kilometrů daleko. Ale i tak jsem věděl, že se jí to bude líbit. Hlavou jsem pokynul na rozložený gauč a ona si tam poslušně lehla. Skočil jsem na ni peříčkovitým stylem a mými mrštnými zuby, jsem jí rozepnul zbývající knoflíčky na košili.
   ,,Tak co? Chceš zahřát?” Zvedla pravé obočí a roztáhla nohy. Takhle se mi to líbí.
   ,,Hodná holka.” pochválil jsem ji a začal zahřívat. Zpočátku teplota rostla pomalej, ale nakonec vyšplhala až na 199°, přičemž 200° je maximum. Přestal jsem a ona na mě smutně koukla.
   ,,Teď? Děláš si ze mě šoufky? Už jsem se tu mohla svíjet blahem, z toho krásného tepla a ty teď přestaneš?” Pražila mě pohledem a já cítil jak hustota vzduchu stoupá. Už jsem měl dost. Moje maximální hranice byla překonána a já byl spokojen. To mě stačilo. Ano. Jsem bezcitný, ale už jsem ani neměl sílu na to, ji uspokojit. Leda že by...
   ,,Hej borko... Mám nápad. Co takhle dát si peříčko?!” Oči se jí rozzářily a já věděl, že to je přesně to na co celý večer čekala. Rozběhl jsem se a skočil. Tentokrát trefa. Obývacím pokojem se  rozlehl spokojený vzdych a já se poplácal po rameni. Opět dobrá práce bro. Pochválil jsem se v duchu a kouknul na anděla podemnou. Ještě něco chybělo. Ach ano.
   ,,A teď si dáme horký čajíček s medem a s kapkou rumu, pokud ti to maminka dovolí.”