KEEP CALM and FUS-RO-DAH!!

Kapitola I.

(Začátek bude téměř stejný jako začátek hry takže... Tak!)  

,,Narušitel hranic!" Rozeznělo se po lese a chvilku na to jsem dostal silný úder do hlavy, díky kterému vše potemnělo...

***

Pomalu jsem otevřel oči a bez hnutí koukal pod sebe. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jedu ve voze a že jsem spoutaný.
,,Hej, ty. Konečně jsi vzhůru." Promluvil někdo přede mnou. Zvedl jsem tedy oči a nechápavě se zamračil.
,,Zachtělo se ti překročit hranici, co? A stejně jako nás tě překvapila Císařská léčka. A tamtoho zloděje naopak." Mluvil muž dál. Po něm se ale ozval již zmíněný zloděj. Mlel něco o svém plánu a pak začal mluvit i na mě ale já ho ignoroval. Strašně mě bolela hlava. Ti dva se zmínili o nějakém Ulfrikovi a že byl v čele povstání či co... Já se dostal do blázince? Zbytek cesty jsem raději vůbec nikoho z nich nevnímal. Normálně bych měl našpicované uši ale teď jsem prostě neměl náladu. Před vjezdem do... města? Se s výsměchem ozval strážný a zavolal,
,,Kat čeká!" Oni nás vezou na popravu?! To už jsem se začal rozhlížet kolem a rychle přemýšlel, jak z téhle sračky ven. Během pár chvilek padla zmíňka o tom, že jsme v Helgenu... No tak to jsem zvědavý jak to tu bude probíhat.

Vozy už zastavili a my byli nuceni vystoupit. Zloděj se pokusil o útěk a já ho už chtěl následovat ale nadobro ho zastavili šípy... tak jsem si to rozmyslel. Podle seznamu si nás volali k sobě ale mé jméno neřekli. Svitla mi naděje.
,,Hej, ty tam. Přistup." Rozkázal strážnej a tak jsem s protočením očí přistoupil.
,,A ty jsi kdo?" Zeptal se mě.
,,Jmenuju se Aito Aurien." Odpověděl jsem mu suše a počkal co z něj vypadne.
,,Na seznamu není. Co s ním?" Pošeptal strážné vedle něj.
,,Co s ním? Popravte ho. Nikomu chybět nebude." Odsekla a tím mou naději zničila. Je trochu smutný že má pravdu.
,,Je mi to líto... Ale tvé tělo předáme rodině aby tě mohli řádně pohřbít." Snažil se mě aspoň v tomhle směru utišit... jenže já nemám rodinu.

***

Všichni jsme si stoupli kus od Kata a čekali kdy a na koho přijde řada. První šel... někdo. Nevím kdo. Ozval se divný zvuk... všichni to ignorovali ale já se začal rozhlížet. Ostří sekery našlo svůj cíl a tak popravili prvního. Tohle se mi nelíbí...
,,Další! Ten otrhaný Nord!" Křikla strážná mým směrem a já myslel, že mě zabijí už ta pouhá slova. Je pozdě... Přistoupil jsem ke špalku, poklekl a položil na něj hlavu... své bílé vlasy jsem si odfoukl z tváře a ocelově šedé oči upřel na nebe. Aspoň to poslední co uvidím bude krásný... Proč bych měl umřít když zrovna dnes je tak hezky? Ale asi bych měl být rád aspoň za to. V tom za horou proletěl drak... to není zrovna krásný... Počkat, Drak?! Kat se napřáhl ale to zrovna drak přistál na malé věži za ním. Země se otřásla a Kat spadl. Já byl omráčený údivem i strachem a tak jsem jen zíral na tu oživlou Legendu. Drak dvakrát zařval a ten druhý řev mě srazil na zem jako vlna.
,, ... uuhh.." Zaskučel jsem tiše a po chvilce už mě zvedal jeden z vězňů. Byl to ten co ve voze seděl přímo naproti mě. Nebe zrudlo a začali z něj padat hořící balvany.
,,Vstávej padavko! Dělej!" Křikl na mě a když jsem byl na nohou, doběhli jsme do tvrze.
,,Teď musíme nahoru!" Křikl a tak jsme se oba vydali po kamenných schodech ale to se náhle rozletěla zeď na kusy a my teď hleděli přímo do očí té stvůře...
,,Pryč!" Zatáhl mě za hrubou, potrhanou tuniku a tím i zachránil před upečením za živa. Po drakovy zůstala díra kterou jsme vykoukli ven.
,,Vidíš tu střechu? Skoč a utíkej dál! Běž!" Štěkl na mě a tak jsem skočil. Dopad byl tvrdý ale s tím jsem nemohl nic udělat. Rrr!! Kdybych tak neměl svázané ruce!! Seskočil jsem ze střechy a běžel dál. Cestu mi zatarasil opět ten drak a chystal se chrlit oheň, tak jsem se urychleně schoval za roh. Byl tam i ten strážný.
,,Jsi živý vězni? Jestli chceš, aby to tak zůstalo, drž se u mě." Řekl a vyběhl ven hned po tom co drak vzlétl. Na nic jsem nečekal a běžel za ním. Po chvilce jsme se museli natisknout na zeď aby nás to černé, oheň plivající monstrum nevidělo když na ní přistálo.

Rychle jsem se rozhlédl kolem. Bylo to strašné. Po zemi ležela mrtvá těla a lidi panikařili. Téměř vše bylo v plamenech... a to co hořet nemohlo, to bylo z většiny zbořené. Nikdy jsem neviděl nic podobného...

Drak opět zařval a vzlétl. Co mi bylo ale divný bylo to, že jsem drakovi rozuměl jakási slova...
Ale nechal jsem to a my běželi dál až na nádvoří kde jsem se připojil s radostí k vězni který mi pomohl a na kterého strážný štěkl:
,,Ralofe! Ty hajzle!"
,,Utíkáme a tentokrát nás nezastavíš! S bohem!" Zavrčel zmíněný Ralof a oba jsme zdrhli do pevnosti kde mi konečně uvolnil ruce...

***

Cesta ven byla složitá a plná bojů ale zvládli jsme to. Nebe bylo opět nádherně modré..
Nechápu to.
,,No sakra... Díky Ralofe." Oddechl jsem a posadil se ke kameni po mé pravici. On se posadil vedle mě a hned na to nad námi proletěl ten černý drak. Ani jsme se nehnuli dokud nebyl pryč.
,,Kurva! Já myslel že DRACI jsou jen v legendách!" Zavrčel jsem a prudce vstal.
,,To nejsi jediný, příteli. Musíme varovat ostatní... Pojď." Rozeběhl se a já tedy za ním dokud jsme nedorazili do Vorařova.

Tenhle svět jde do dračích sraček...

Mapa Skyrimu

Aito Aurien