KEEP CALM and FUS-RO-DAH!!

Kapitola VII.

Po vyčerpávající cestě ledovou krajinou, ve které bez ustání sněžilo dnem i nocí, jsem konečně po zdánlivě nekonečné době, zahlédl Ledohrad. Čekal jsem že univerzita bude velká. Všichni říkali že je to obří stavba, a přesto jsem nečekal, že bude tak velká. S tváří ukrytou pod kápí procházím mezi několika málo domy který se v Ledohradu nachází, včetně hospody U zamrzlého krbu a také Jarlovo domem. Míjím stráž s pochodní a všímám si co nejvíce svého okolí. Jsou zde tři zbořené domy, které zde očividně chátraly již dlouho. Nejspíš následek nějakého vybíjení.
Na chvíli se pozastavím před vstupem na jakýsi Most který do velkého komplexu Ledohradské university vedl, a přemýšlím.

,,stojí mi to za to?" ptám se sám sebe když hledím na samotný kamenný most, který již nebyl v nejlepším stavu.
Nakonec se ale pouze nadechnu a vyjdu směrem k mágovi který cestu nejspíš hlídal.

,,Mohu ti nějak pomoci?" zeptala se elfská žena.

,,Můžu vstoupit na půdu university?" zeptám se.

,,Možná. Nejdřív mi řekni, co si od toho slibuješ."

,,Heh, jen bych chtěl vědět jak to vypadá uvnitř." Jo já vím, úžasný důvod. Ale bylo by k ničemu nalhávat jí že snad umím kouzlit.

,,Ha! Takový vtip jsem ještě neslyšela. a však to vypadá, že po něčem toužíš.. něco hledáš. Zdá se tedy, že univerzita ti má co nabídnout. Otázka ale je.. máš co nabídnout ty?"

,,Mohu zaplatit." pokusím se z toho vykroutit slybnější cestou.

,,Pokud projdeš mou zkouškou, pak můžeš dál."
s povzdechem jsem si připustil že zde nejspíš jiná cesta nebude.
,,Tak já tvou zkoušku podstoupím."
,,výborně. Vyznavači školy obnovy považují za základ všeho kouzlo Hojivý dotek. Dokážeš ho seslat na mě? To by dokázalo, že se aspoň trochu vyznáš."

,,Neumím kouzlo léčení druhých. Neumím žádná kouzla. Jak se tedy dostanu dovnitř?" Záložním si ruce na prsou.

,,Ne? No jestli myslíš že na to máš, s radostí ti ho prodám za pouhých 30 zlatých, nebo můžeš zkusit štěstí u některého z dvorních mágů kdekoli ve skyrimu. Ti také prodávají kouzla."

,,A sakra. Dobrá tedy, tady máš za to kouzlo." Zabručím a dám jí třicet zlatých.
,,Tu máš." předá mi s úsměvem malou knihu.
,,Teď bych se ráda podívala jak ho sešleš." pravila posměšně.
Se zamračením jsem otevřel knihu a začetl se do způsobu, jak kouzlo provést. Upřímně, nevypadalo to složitě. Tak jsem tedy pokrčil rameny zdvihl ruku a soustředil se na pokyny z knihy. Brzy se v mé ruce objevila zlatavá záře. Chvíli jsem jí se zájmem pozoroval než jsem se usmál, ruku namířil na elfku a seslal kouzlo.
těšilo mě vidět to překvapení jejích očích. Těšilo mě to, že jsem jí vyvedl z míry. Jistě si myslela že to nezvládnu, že mě nejspíš, jako mnoho jiných, pošle zpátky odkud jsem přišel. Na druhou stranu, také jsem nevěřil tomu že to zvládnu, ale nějak se to podařilo. Navíc toto kouzlo se jistě bude hodit. Všechno je k něčemu dobré.

,,No dobrá, nečekala jsem že to zvládneš tak rychle. každopádně, splnil si můj úkol. pojď za mnou, dovedu tě až k vchodu." otočila se na patě a vedla mě po klikatém mostě.
Já si celou tu cestu užíval pohled na její strnulá záda, zatím co ona rozsvěcela podivné studny po cestě. Až u vchodu do univerzity jsem pochopil, jaký to má význam. fungovalo to jako jakýsi klíč který bránu otevírá. Bez toho bych se dovnitř jistě nedostal, díky zvláštnímu umístění budovy. takže jsem rád že jsem se o to nepokusil jinak.

Sotva jsem vstoupil do velkých dveří, uvítal mě pohled na sochu jakéhosi Mága který byl umístěn před další podivně svítící studnou, na kulatém nádvoří. Ovšem to nebylo to, co jsem zde chtěl vidět. Potřeboval jsem do knihovny.

Bez jakéhokoliv zájmu jsem prošel kolem dvou dalších mágů do dalších mohutných dveří. Uvnitř jsem měl na výběr ze tří dveří, a samozřejmě podle plánu, šel jsem do těch po pravé straně které vedly na do Arkáneum.
vystoupal jsem po schodech dokud jsem se neobjevil u vstupu do knihovny.

Zaskočen vzhledem knihovníka, nebo-li, spíš jeho rasou, jsem pomalu přistoupil k pultu a podíval se na staršího orka. upřel na mě svůj přísný pohled.

,,Nyní se nacházíš v Arkáneum které mám na starosti. Za sestavením těchto kolekcí stojí stovky let. Nechci vidět že s jedinou knihou zacházíš špatně. jinak se mi budeš zpovídat, rozumíš?"

,,Rozumím. Mohu se podívat zda jsou zde knihy o drakorozených?"

Ork si mě se zájmem prohlédl a ukázal na jednu z polic s knihami.
,,Jistě, tam v těch policích. A běda ti jestli nějakou poškodíš. Roztrhnu tě jak hada."

pouze kývnu že jsem rozuměl a vydám se k policím hledat informace které potřebuji. brzy naleznu knihu v černém obalu se znakem Císařských. již na nic nečekám otevřu knihu a pustím se do čtení.

Dle této knihy jde jednoduše o požehnání samotného Akatoshe avšak nikdo neví jak a proč je toto požehnání uděleno. není to dědičné.
další zajímavou zprávou bylo že je nejspíš možné, že v jeden okamžik jsou naživu minimálně dva, či více drakorozených..

Ovšem zaujalo mě ještě něco, odstavec: ,,Proroctví drakorozených."

,,Až chaos nastane ve všech osmi koutech světa,

až se mosazná věž rozejde a čas bude překován,

až třikrát požehnaní zklamou a Rudá věž se otřese v základech,

až drakorozený vládce přijde o trůn a Bílá věž padne,

až bude Sněžná věž ležet krvácejíc v troskách, bez krále,

vzbudí se požírač světů a kolo se otočí na posledního z Drakorozených."

Svraštím obočí nad touto zvláštní zprávou, jako by se mě snad nějak dotkla. nemyslím na varování knihovníka, poslední stránku s tímto proroctvím vytrhnu a schovám ji ve své kapse. knihu opět uklidím na místo a vydám se pryč z university.