Laura je 11cti létá dívka,která žije se svými rodiči,svým starším bratrem Filipem a dvěma psy v malém domečku uprostřed velkoměsta. Laura má své velkoměsto ráda,má tu spoustu přátel,má tu svou rodinu,také oblíbené obchody,ale co jí mrzí,je tu jen jeden malý park,který sotva žije a funguje.
Park ve velkoměstě není ani nějak pojmenovaný,starají se o něj jen když se správcům parku zachce,nebo když to starostka města nařídí. Je to zvláštní,pomyslí si Laura jednou když jde po úzké cestičce do školy. Člověk by si rád po škole zašel na zmrzlinu,ach,tu výbornou zmrzlinu sedl si na lavičku a vnímal krásný letní den. Ale kam? Lavičky,ty slouží možná tak k odpadkové mu koši,pro lidi kteří jsou tak líní,že neudělají ani pár kroků ke koši. A vnímat letní den? Možná tak cítit zápach aut,nevynešených odpadků a vnímat leda tak auta a nákladní vozy,plné zboží jedoucí kdoví kam.
Opravdu jsem ráda že žiju ve velkém městě,kde najdete na co si vzpomenete,na co máte právě chuť či náladu.Jen,ta věc,ta mě tak mrzí,proč tu nemůže být více zeleno.
Ach ne zase přijdu domů pozdě! Laura si uvědomí že na oblohu už připlouvají narůžovělé mráčky a že dnešní slunce už zapadá. Ach ne,už je po šesté hodině,zase přijdu domů později než mám. Laura celý den strávila tím,že si procházela město a vyčítala a naříkala,že tu není zeleno,že to tu páchne,vůbec nevoní a že by se potřebovala rozběhnout na louce plné květů,dýchat čerstvý vzduch a zpívat si s ptáčky. Tak moc si to přeje.
YOU ARE READING
Síla přírody.
Non-FictionPříroda je pro nás velmi důležitá,vlastě tak důležitá jako pro některé lidi dnešní Wi-Fi . Kéžby jsem se tak setkávali u stromů,jako se setkáváme na místech kde jsou čárky Wi-Fi sítě plné.
