,,Lauro!Kde jsi byla tak dlouho?" Ptá se zvýšeným hlasem tatínek Laury. Promiň tati,víš,ehm..když ta zmrzlina byla tak dobrá a taky jsem si prohlížela město. ,,Město? Naše město? Ty snad nevíš jak vypadá?" Opět se Laury tatínek vyptává. ,,Ano tati,vím!Ale dnes se mi nějak zalíbilo."
Laura vyběhla po schodech do svého pokoje aby šla po dnešním náročném dnu chvíli odpočinout. Nikdy dříve to nedělala,ale dnes měla chuť jít zaklepat na svého bratra,který je věčně uzavřený ze svou knihou nebo sluchátky v uších. ,,Vždyť já ani nevím co můj bratr poslouchá za hudbu a myslím,že on to má se mnou stejně." Tuto větu si Laura opakuje skoro vždy když svého bratra uvidí se sluchátky v uších. Potichu zaklepala,vešla bratrovi do pokoje a s otevřenou pusou civěla ma bratra. ,,Čau,co je ti?" Nenápedně se bratra vyptává. ,,Lauro,nic v poho...jen mám úkol,slohovku." ,,Jee,hihi ta ti nikdy nešla." Snaží se Filipa povzbudit,ale nejspíš marně. ,,Pomůžu ti,hm? Zapoj svou mysl,vžij se do toho,jen v tom nehledej složitost a piš co cítíš." ,,Díky Lauro,je to o Síle přírody." Jen co do řekne větu,mrkne na Lauru a ta se s uceleným úsměvem vrátí zpět do svého pokoje.
,,Haló,děti! Večeře! Chceme vám s tatínkem něco oznámit."
Dupot po schodech Laury a Filipa je tak hlasitý, až na to tatínek upozorní. ,,Hele sloni,odpusťte si to vaše dupání." Všichni tři na sebe kouknou a začnou se hlasitě smát. ,,Ach,tady to voní." Řeknou všichni sborově aby je maminka slyšela. ,,Tak jo děti,s tátou jsme vám chtěli něco říct." Laura s bratrem nechápali,protože nikdy předtím jim nic takového netajili. ,,Mami,co se děje?" Lauře probíhají hlavou různé myšlenky: ,,Laury,vše je v pořádku.!" A maminka se začala hlasitě smát,zatímco tatínek se na Lauru uškleboval. ,,Pojedeme k babičce."
YOU ARE READING
Síla přírody.
NonfiksiPříroda je pro nás velmi důležitá,vlastě tak důležitá jako pro některé lidi dnešní Wi-Fi . Kéžby jsem se tak setkávali u stromů,jako se setkáváme na místech kde jsou čárky Wi-Fi sítě plné.
