,,Pojedeme k babičce" . U babičky,která bydlí v nádherné malé vesničce uprostřed přírody,celá rodina navšívila naposledy když byla Laura ještě malá. Laura si z poslední babiččiny návštěvy pamatuje,jen to,že umí skvělou perníkovou buchtu,kterou s jejím bratrem Filipem do sebe tlačily den co den. ,,No a kdy jedeme?" ,,Děti,sbalit kufry,zítra odjíždíme." Jen co maminka dořekla větu Laura už přemýšlela co si s sebou vezme,jakou knihu,snad MP3,bločky s pastelkami?,,Budu na to všechno mít čas?"
,,Děti,jste připraveny? Odjíždíme!" Laura do batohu nacpala poslední důležitou věc,do uší strčila sluchátka,do jedné ruky batoh a do druhé čokoládovou tyčinku. ,,Filipe,počkej,vem si s sebou tu svou práci ze školy,pomůžu ti s ní." ,,Díky". Lauře přišla celá cesta věčnost,cesty autem ji moc nesednou,ještě po čokoládové tyčince. Když už ji cesta přišla věčnost konečně,konečně Laura viděla název malé babiččiny vesničky. ,,Jupí!!" Dorazili!
,,Tady to voní." Lauře se připomněla vůně,kterou cítila když tu byla naposledy,ovšem to bylo to jediné co si vybavovala. ,,A ta příroda,mami jsem tak ráda že tu jsme."
YOU ARE READING
Síla přírody.
Non-FictionPříroda je pro nás velmi důležitá,vlastě tak důležitá jako pro některé lidi dnešní Wi-Fi . Kéžby jsem se tak setkávali u stromů,jako se setkáváme na místech kde jsou čárky Wi-Fi sítě plné.
