Ztracená síť - pozastaveno (rekonstrukce)

Kapitola 2

Čtvrtek 17. Květen 2 300

8:05

Včera se tu taky neobjevil. Jsem zvědavý, jestli dneska dorazí. V odraze své obrazovky pozoruji jeho místo.

Ha, je tu. Ale kde se ty dva dny poflakoval?

Chvíli si ho pozorněji prohlížím. Kulhá. Čím dál podivnější.

13:05

Dneska si dávám s balením na čas a odcházím až chvíli po něm.

Jdu kousek za ním a všímám si, že má zřejmě modřiny na krku, možná i na zádech.

„Proč mě sleduješ?" Ozve se tiše. Uvědomím si, že se zastavil a hledí na mě. „Pozoruješ mě už od rána, proč? Jinak ahoj."

„Eh, ahoj. No, tak nějak jsem postřehl, že jsi teď dva dny nebyl ve škole a teď vypadáš jako bys projel drtičem odpadků." Jsem zaražený, nepočítal jsem s tím, že dojde na přímý střet.

Sotva jsem dořekl větu, vidím, jak se mu tak nějak opět rozsvítili oči a na tváři se mu rozlil lehký úsměv.

„Ty sis všiml, že nejsem ve škole? To mě těší. Ale proč Tě to překvapuje? Ostatní přece taky občas nechodí do školy."

„Ostatní ne, ale Ty chodíš vždycky. Píšeš si to ručně, nemáš počítač, díky kterému by ses připojil, nebo jo?"

„Je to složitější." Lehce si povzdechl. „Neposadíme se?" Kývne k jedné lavičce.

Oba si sedneme.

„Co se Ti stalo?"

„To není důležité."

„Jen mě to zajímá."

„Proč? Protože Tě děsím?" Oči se mu zalesknou.

„Ani nevím."

„Proč Ti najednou nevadí se mi dívat do očí, nebo mluvit se mnou?" Mluví dost Tiše, že mám skoro problém ho slyšet.

„Proč se na tohle všechno ptáš?"

„Jen mě to zajímá." Odvětí a téměř neznatelně se ušklíbne.

Tohle byla podpásovka. Vrací mi úder stejnou mincí. To je parchant.

„Nenahlásil jsi mě ještě policii." Konstatuje a já ztuhnu.

„Jak to víš?"

„Tak, že tu ještě sedím."

„Jak se Ti povedlo nabourat se mi do snů? To umí jen androidi a výše postavení."

Vykulí oči a téměř zděšeně na mě chvíli kouká.

„Nic takového jsem neudělal. Jestli máš divné sny, má chyba to není."

„Aha, sorry."

„Co se Ti zdálo?"

„Byls tam. Ty a nic a nikdo jinej. Bylo to děsivý."

„Nechápu."

„Stály jsme na nějakým neobydleným place. Byl tam smrad, kouř, prach, špína a temno. Všude kolem. Řekls mi, že vím víc, než jsi čekal." Objasňuji.

„V jaké souvislosti to bylo?"

„No, ptal jsem se Tě, co jsi zač a že vím jen, že spolu chodíme do třídy. Mluvil jsi divně."