Škola magie pro podivné

1

„Oblečení, knihy, sešity, no snad je to všechno. ” Už se tam tak těším. Ještě zavolám Claud. Vzzzzmmm vzzzzmmm vzzzzmmm „Ahoj Rose, už budu hotová, kdy přijedeš na nádraží?” jo mluvím strašně moc rychle. „Ahoj Clar, já už jsem skoro sbalená a dorazím... Mami v kolik pojedeme?” chvíli bylo ticho a pak se ozvala. „Dorazíme ve tři čtvrtě,” ihned na to jsem ji odpověděla, „Ok, tak já tam budu tak nějak taky a zavolej Madge, jo tak ahoj.” Položila jsem mobil na stůl a sedla jsem si na kufr který kvůli množství knih a oblečení nešel zavřít. Na kufr vyskočila ještě Sandy kterou si beru s sebou do školy.
„Hodná holka,”pohladila jsem ji po hlavě a konečně dopnula ten kufr. Tak teď ještě tašku do vlaku. Knížky, mobil, mikinu, žrádlo pro Sandy, lahev s džusem pro mě a voda pro Sandy. „Jedeme Clar,” „Ok. Už jdu. Pojď Sandy.” vyrazili jsme a já byla celá natěšená až to tam uvidím Madgin bratr Jake říkal, že to tam ujde, ale je to kluk a já si myslím, že to tam bude nádhera. Nekoukala jsem kam šlapu a zakopnula jsem. „Jau, kruci já jsem nemehlo,” nic se mi nestalo. Bože jsem tak natěšená, že nedávám pozor. Sandy ke mě hned přiběhla a začala mě olizovat.„Nech toho,” okamžitě jsem se začala chechtat. „Clar, pojď už,” zakřičela na mě mamka. „No jo už jdu,” zvedla jsem se a odešla jsem do auta. Cesta hodně rychle utekla a tak jsme za deset minut byli na nádraží.

„Tak ahoj, a piš nám hodně,” s rodičema jsem se rozloučila a dál už jsem šla sama se Sandy. „Tak je to tady Sandy, první rok,” najednou na mě někdo zakřičel „Ahoj Clar,” byla to Madge a já byla tak ráda, že jí zase vidím. Skočila mi kolem krku a Sandy na nás začala skákat jako by jí přeskočilo. „Nechtoho Sandy. Madge neviděla jsi Rose.” „Ne. Neviděla, tak půjdeme.” v tom jsem za Madge uviděla Jakea. „Ahoj Jakeu,” podívala jsem se mu do jeho tmavě čokoládových očí měl je tmavší než kdy jindy a stál svůdně a zároveň otráveněji než kdy jindy. „Ahoj Clar,” řekl ještě otráveněji než jak vypadal, zřejmě se do školy moc netěší. „Hele a jak se tam vlastně dostaneme?” zeptala jsem se Madge, protože jsem usoudila, že zeptat se Jakea není zrovna ideální nápad. „Musíme až nakonec nádraží a tam do podchodu,” dořekla a vyšli jsme. „Jéé támhle jde Rose,” obě jsme nechali stát vozíky a věcmi a rozběhli jsme se za ní. „Ahoj,” řekly jsme najednou a skočily jsme jí kolem krku div jsme ji nezadusily. „Ahoj holky,” řekla Rose ještě trochu přidušeným hlasem. „Hele měli by jsme už jít,” ozvalo se za náma. „Fuj, Jakeu vyděsils nás,” když jsme se otočili stál tam Jake a vezl všechny tři košíky a vypadal s tím dost komicky, protože mu každou chvíli jeden ujel. „A mimochodem díky.” „To nic, ahoj Rose,” „Ahoj Jakeu,” odpověděla mu Rose. „Hele lidi měli by jsme jít, už je za deset minut deset.” když si to ostatní uvědomili rozběhli jsme se i s košíkama dolů do podchodu. Už jsme byli v podchodu, ty jo tak jsem se těšila, jak to asi bude vypadat. Prošli jsme už polovinou podchodu a najednou se objevila obrovská záře. „To je nádhera holky,” řekla jsem potichu v plném úžasu. Byla to záře jako by někdy vytvořil druhé slunce a to poprvé rozsvítil. Když záře pominula objevil se před námi vlak. Byla jsem tak nadšená. „Ten průchod není tak zabezpečený?!” zeptala se Rose. „Ale je tenhle průchod je zavřený už ode dávna. Podle normálních lidí zde došlo k vraždě,” nestačila jsem to doříct a Madge mě doplnila. „Tohle všechno nastražila ředitelka Baileyová aby sem nikdo nechodil. Ikdyž se někdy najde pár odvážlivců kteří sem přijdou, ty ale zastraší prapodivné zvuky.” skončila Madge když už jsme byli u vlaku. „Hele měli by jsme si jít najít kupé, Sandy hop,” řekla jsem a Sandy mi skočila do náruče. Vlak měl snad dvacet vagonů a většina kupé už byla obsazená. Jake se za náma pořád šinul jako duch až pochvíli zalezl do mějakého volného kupéčka. My jsme se na patě otočily a zalezly jsme za ním. Na jednu stranu si sedla Rose a Jake a nadruhou já s Madge.

Už tam seděl jeden kluk s tmavěhnědými vlasy. „Ahoj,” pozdravila jsem ho. „Ahoj,” odpověděl mi a dál si čmáral na sklo. Madge se ke mě naklonila a pošeptala mi:„To je Aless chodí s Jakeem do třídy,” hmm Aless to je hezký jméno. Ten kluk byl celkem pohledný. Jake se s ním pochvíli začal bavit. Já a Madge jsme si vytáhly knihu a Rose si vytáhla sešit a psala si písničky pro kytaru. V knize jsem měla záložku asi tak v polovině a tak jsem si začala číst. Asi jsem byla unavená a tak jsem usnula. Vzbudila mě až Rose svou hrou na kytaru. Aless už seděl na deuhé straně naproti mě a koukal na mě. Když si všiml, že jsem se vzbudila ušklíbl se a dál se bavil s Jakeem který na něj celou tu dobu mluvil. Ležela jsem hlavou na sedadle a byla jsem přikrytá dekou a něčí mikinou. Podle vůně nebyla ani jedné z holek a Jakea taky ne takže musela být Aless. Posasila jsem se a přes nohy jsem si nechala tu deku. „Na a děkuju,” řekla jsem a podala jsem Alessovi mikinu. Když se naše prsty dotkly. On se mi podíval do očí a já do těch jeho taky. Měl je ještě hlubší než Jake, ale byly modré. Vyrušila nás až Rose, která se nás chtěla zeptat jestli nevím kde jsou tady záchody. Najednou se zvedl Jake a řekl Rose aby šla za ním. Madge si pořád četla. Naklonila jsem se k ní a pošeptala jsem jí do ucha: ”Hele zaprví jak dlouho jsem spala a zadruhý kdo mě přikryl?” Madge to chvíli trvalo než zvedla hlavu od knihy. „Spala jsi dvě hodiny a Aless z tebe nezpouštěl oči a on tě taky přikryl. Zachvíli přišli i Jake a Rose. „Dáte si něco?” ovalo se ode dveří. „Já si dám koláč a mangový džus,” řekla jsem a dala té slečně peníze. Ostatní si dali taky koláč, ale každý měl jiné pití. Madge měla nějaký speciální pálivý čaj myslím Ghara massala, Rose vodu s třešňovoi šťávou a kluci oba colu. Když jsme měli snězeno pomalu jsme se blížili ke škole. Nasypala jsem Sandy granule a nalila do misky Pití, jak jsem usnula úplně jsem na ní zapomněla. Zachvíli už vlak začal brzdit a mi jsme začali balit. Když jsme vyšli ven všichni, vzali jsme si kufry a čekali na to co se bude dít dál. Pocítila jsem něco bude se nám tu společně žít krásně.

Takže ahoj. První příběhová kapitola mého příběhu doufám že se vám bude líbit.
Vaše Luna😘💜