Myšlenky

Ráno

Pondělí, zase začátek týden plného ničeho...no nic. Pokusím se vstát nebo... Mohl bych se zkusit vymluvit, ne? Máma by to pochopila. Opravdu se mi nikam nechce, už přece vím, co se bude dít. To samé, co před týdnem. Tohle mě nebaví, radši bych ještě spal a nechal si snít o něčem lepším než je pondělí. Buď o mém vysněném životě, kde by bylo všechno perfektní a krásné nebo o něčem, jak to říct "přeživatelném" existuje vůbec takové slovo? Spíš ne. Když o tom tak přemýšlím i v noční můře bych se cítil líp. Protože, na světě není skoro nic čeho bych se výslovně bál. Počkat, něco by tu bylo... pondělí. Ach jo. Kdybych teď vstal, oblékl se, vyčistil si zuby, podíval se na sebe do zrcadla a zase se nenáviděl, vzal si věci a vyrazil tak stejně bych musel čekat v dešti na zastávce na autobus dalších deset minut. Nerad čekám na něco, co mi přivede ještě horší myšlenky než mám teď. Opravdu bych už měl vstát, ale já nechci. I potom, co bych došel do školy zase by mě otravovali ti týpci z druhý třídy a taky tři děvky z tý mojí. To nemá smysl, litoval bych toho. Nechci tam jít. Jen tak mě napadlo, kolik je vlastně hodin? Měl bych se podívat-... je devět hodin a šest minut. Zaspal jsem.