Zdravím, jmenuji se Roberta. Tohle je příběh o tom, že každý, ať oblíbený, či neoblíbený, může být pro někoho úžasný.
Je ráno a já se připravuju jako každý den do školy. Jdu si udělat ranní hygienu, namaluju se, nasnídám,... Hotovo. Můžu vyrazit.
Ve škole nejsem vůbec oblíbená. Všichni mne šikanujou atd.
Ale nemůžu říct, že mi to vadí. Ikdyž... Ano, vadí mi to, ale zvykla jsem si. Už mi nevadí ten klid, který mám. Na obědě sedím sama, aspoň mne nikdo neruší.
Pomalou chůzí si to smažím do školy. V uších sluchátka, v mozku vše nejhorší, co se může dneska stát.
Už jsem ve škole. Dojdu si do skříňky pro učebnice. Chci skříňku lehce zavřít, ale někdo do ní praští a ona se zabouchne. Tentokrát ani nebyl slyšet ten její písklavej zvuk, když se zavírá.
Byl to Lucas. Nejvíc oblíbený člověk ze školy. A ten jeho gang, všechny bych je vyhodila z okna.
"Dobře ráno, Roberto." Řekl a nezapomněl nasadit ten jeho škodolibý úsměv.
"Jdi se bodnout ty lemure tlustej, vypadáš jak kdyby tě přejel traktor!" Nenávidím ho! Už tři roky mne ponižuje...
"Tady se chce někdo prát! " Usměje se a párkrát mávne rukama.
"Nech mě! " Zaječela jsem na něj. Už jsem to nevydržela, všechno to ve mne vybouchlo.
Jediné co jsem slyšela, byl smích. Všichni se smáli ...
Cítila jsem jak se mi slzy rvou z očí ven.
"Hele! Nech ji napokoji! Ty hnusáku! " Přiskočil k Lucasovi jeden můj kamarád. Byl jediný člověk, který se mne zastal. Při myšlence na to, mé srdce vzplálo. Vždy jsem k němu něco cítila, nedokázala jsem vysvětlit co....teď už to vím. Ale co on? Cítí to stejně?
"Ty do čeho se pleteš!... Ty..ty.. Ty bavlno! " Lucas se ho bál, protože byl mnohem menší.
"Jasně.." odpověděl Ashton. Zase jsem ucítila motýlky v břiše.
"Hele, pojďme pryč, necháme je tady spolu." Snažil se Luke zakecat svojí prohru.
Všichni odešli.. Nastalo hrobové ticho. Sjela jsem po skříňce dolů a začala brečet. Nešlo to vydržet. Hlavu jsem si opřela o skříňku.
"Jsi v pořádku? " Byl to ten nejkrásnější hlas, jaký jsem si mohla přát slyšet.
"Em..jo..děkuju.." Začervenala jsem se.
"Mám nápad, vezmu tě ven, půjdeme se někam najíst a pak půjdeme na pouť. Ty se uklidníš a pobavíme se"
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nikoho nezajímalo, že jsme odešli ze školy.
Nikoho nezajímalo, že jsme šli na pouť, ikdyž žádná nebyla.
Nikoho nezajímá tento příběh.
Děkuji. Nashle.
Vaše Roberta.
