1.kapitola

244 10 7
                                    

V médiích písnička, kterou jsem u psaní poslouchala.

Dnes jsem jako každý den šel do školy, vešel jsem tam a potkal mého jediného kamaráda Kura. Pozdravili jsme se a vešli do třídy. Školu přeskočím, protože se tam neděje nic zajímavého. Jo, vlastně dostal jsem poznámku za používání telefonu přes hodinu.

Cestou domu jsem doprovodil Kura a šel jsem si koupit něco k jídlu, protože bydlím sám.  Moji rodiči jsou po smrti měli autonehodu, kterou nezavinili, takže žiju sám, no spíš přežívám. Můj bratr je u náhradní rodiny a vídám ho jednou do měsíce.

 Koupil jsem si pizzu a šel jsem domu. Asi pět metrů před bytem jsem si všiml papíru s červeným proužkem. (Vážně nevím zda tam je nějaký proužek) Došel jsem ke dveřím bytu a papír si vzal do ruky a začal číst ,,Vážený pane Lucasi Wolfe. Musíme Vám oznámit, že kvůli neplacení nájmu jsme nuceni Vás požádat, aby jste se odstěhoval a to do čtvrtka'' dočetl jsem a přemýšlel jak se to kurva mohlo stát. Jelikož dneska je úterý, tak mám dva dny na to, abych se odstěhoval.

 Odemkl jsem a vešel do bytu, vyzul sem se a sundal si bundu, batoh letěl do kouta a já si šel uvařit kafe. Vešel jsem do kuchyně a zjistil jsem, že nemám ani to blbý kafe. Nechal jsem to být a šel do obýváku, kde jsem si vzal notebook a hledal nějaké  brigády, které by nebyly náročné to kvůli tomu, abych stíhal školu. Najel jsem na stránky s brigádami a hned mě zaujala jedna. 

Bylo tam napsáno: 'Hledáme sluhu. Pro více info zavolejte na číslo *********'. Rychle jsem doběhl do předsíně pro telefon a vytočil číslo. Třikrát to zazvonilo a pak se ozval celkem nepříjemný hlas ,,Ano, přejete si'' na to jsem odpověděl ,,Dobrý den, volám kvůli tý brigádě'' chvíli bylo ticho a pak se ozvalo ,,Jistě, přijďte na tuto adresu ******** a domluvíme se osobně, kdy by se vám to hodilo?'' Zamyslel jsem se a řekl ,, Třeba zítra, umm, ve tři odpoledne, vyhovuje vám to?'' na to mi pán odpověděl ,,Jistě a prosím přijďte na čas'' kývl jsem mu na to, ale pak mi došlo, že mě nevidí tak jsem mu rychle odpověděl, že rozumím a rozloučil jsem se.

 Po tomto hovoru jsem se koukl na hodiny a jelikož jsem zjistil, že je teprve sedm hodin, tak jsem si zapnul film, který skončil kolem půl desátý a já jsem se odploužil do koupelny, kde jsem se vysprchoval a šel si lehnout nastavil jsem si budík a šel spát.

                                                                                                                                                 

     to be continued...



**********************************************************

Takže tu mám další část tohoto příběhu.. Snad se líbí...

Kdyby jste měl kdokoliv jakoukoliv připomínku tak pište ráda si to přečtu.

-Nelda

Diabolik loversKde žijí příběhy. Začni objevovat