Diabolik lovers

2.kapitola

Ráno no spíš dopoledne ehm.. v deset  jsem se probudil na zvonění budíku, který mi nepříjemně vyřvával u hlavy. Vypnul sem ho a zvedl se z postele, vzal si bačkory a pokračoval do koupelny, kde jsem se podíval do zrcadla a zjistil sem, že vypadám, jako přejetej traktorem. Svlékl sem se a zalezl si pod teplý proud vody, rychle se umyl, pak osušil a udělal hygienu. Oblékl sem si na sebe černé skinny džíny a k tomu obyčejné bílé tričko na to si hodil černou košili.

Odešel sem do kuchyně si udělat něco k jídlu, což znamenalo, že si usmažím míchaná vajíčka.
Jakmile jsem dojedl koukl sem se na hodiny a zjistil jsem, že na schůzce mám byt už za dvě a půl hodiny. Zvedl jsem se a šel si pro vak, kam sem si hodil peněženku s doklady a penězi a mobil. Šel sem do předsíně, kde sem se obul a vyšel ven, zamkl za sebou a vyšel na ulici.

Dále jsem pokračoval do Starbucks a koupil si kafe a do ruky muffin, ať zaplním aspoň trochu svůj žaludek. Koukl jsem se na hodiny a zjistil jsem, že na té adrese mám být už za třičtvrtě hodiny (a to jen kvůli tomu, že tam byla fronta až do bůhví kam...), tak sem si rychle odemkl telefon a nastavil si na navigaci tu adresu. Vyšel jsem a doufal, že to stihnu včas.

Po půl hodině chůze mi telefon oznámil, že jsem na místě, tak jsem se vydal k bráně, protože jsem stál před nějakým sídlem, nebo vilou(?), těžko říct. Otevřel jsem bránu a vešel na pozemek, dále jsem si to směřoval k dveřím, na které jsem zaklepal a čekal jestli je někdo otevře. 

Chvíli jsem čekal, ale dlouho nikdo neotevíral, tak sem zaklepal znovu a opět čekal. Čekal sem asi 3 minuty, než se dveře otevřely samy. Vešel jsem tedy dovnitř a rozhlédl se. Tedy moc sem toho nevyděl, protože tam bylo minimum světla. 

Ale i  tak sem pohledem zůstal na pohovce. Na té pohovce ležel kluk (muž?) s červenými vlasy a vypadal, že spí. Došel jsem k němu a zaklepal mu na rameno, překvapivě se nevzbudil a ani na mě nijak nezareagoval. Tudíž jsem mu na rameno zaklepal znova a tentokrát silněji, to už sebou hnul, ale i tak žádná jiná reakce. Proto jsem se naklonil k němu a zařval mu do ucha ,,Vstávat, budíček!''. Na to se vymrštil do sedu a koukl na mě pohledem, kterým říkal, že mě má chuť minimálně uškrtit. 

,,Dobrý den, jmenuji se Lucas Wolf a jsem tu kvůli nabídce na brigádu'', představil jsem se a uvedl důvod, proč tu jsem.
,,Hm, o žádný takový nabídce nevím, um.. pojď za mnou'' odvětil mi a zvedl se.
,,A můžu se zeptat, jak se jmenuješ?'' optal jsem se ho, jelikož se mi nepředstavil.
,,Ayato Sakamaki, jméno mé'' odvětil mi a divně se na mě zašklebil.

Vyšli jsme po schodech do patra a došli k dveřím, na které zaklepal a vyčkal na výzvu, abychom mohli vstoupit. Otevřel tedy dveře a vešel dovnitř. Šel jsem hned za nim a když sem byl v pokoji/laboratoři, tak sem zavřel dveře. To se Ayato ozval ,, Reiji, je tu tenhle kluk a říká, že je tu kvůli brigádě''. Na to sem se koukl na toho Reijiho. Reiji vypadal na 18 let a měl šedo-fialovo-černý vlasy a růžové oči. Tvářil se celkem přísně a taky z něj vyzařovala autorita.

Pokračování příště..

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další kapitola je na světě, ale mám problém a to v tom, že mi nejde psát dialog a celkově sem se v tom nějak zasekla..

Proto potřebuji od Vás pomoc:

1) s kým má Lucas nakonec skončit (vybírejte prosím jen ze Sakamaki)
2) v další kapitole bude pohovor, akorát já nemám vůbec tucha, na jaký otázky se při pohovoru ptá, takže jestli nějaké víte, tak mi dejte do komentářů vědět.

3) případné chyby mi též pište.

To je vše. 

Děkuji za přečtení a ahoj u další kapitoly.

Slov: 563 (jen příběh)

-Nelda