Přišla jsem přesně na čas, on už čekal před kavárnou s dvěma kelímky v ruce.
"Kávu?"
"Nejdřív vysvětlení."
"Víš... Ty si to možná nevybavíš, ale ten den, když tě nešikovná servírka polila kávou jsem tam byl. Ano, to já jsem ti podal kapesníčky a až ve chvíli, když si mi to napsala, mi to všechno došlo. Ty si pro mě nebyla jen kamarádka, já jsme si uvědomil, že jen po několika týdnech chatování, jsi se stala součástí mého života. A to mě děsilo. A ještě víc mě děsilo to, co k tobě cítím. Od té doby jsem ti nenapsal, bál jsem se, bál jsem se toho, co to se mou, s námi udělá. Zato jsem každý večer seděl v kavárně, kde jsem tě poprvé viděl a doufal jsem, že tě tam ještě někdy uvidím. A ano, viděl jsem, ale bojovat o tebe pod falešným jménem? Když víš o mě všechno? Jak mám skrývat, že jsem to já, tvůj pes. A..."
Už dost! upustila jsme kelímek kávy na zem a vlepila jsem mu pořádnou facku! Vždyť mi lhal celou dobu! Ale to já sobě vlastně taky...
"Miluju tě, ty můj pse jeden hloupočkej!"
Konec :') -Pomina169
ČTEŠ
Cafe✔
Teen FictionOna je studentka, co miluje kávu. Miluje je slabé slovo, spíše bez ní nedokáže žít. Celé hodiny tráví denně v kavárně s laptopem a knihami. Prý se tam chodí učit, tedy aspoň to tvrdí. Pojďme se společně podívat do světa kávy, lásky, lží a pochope...
