Tajemství Temné Noci

V noci

Tmavým údolím se ozývá klapot kopyt. Velký černý hřebec není vidět, ale on vidí všechno. V tom se ozve cizí zařehtání. Všichni jako na povel strnou. Všem je jasné, že z jejich stáda to nikdo není. Vítr přestal foukat, ale tráva přesto začala šustit. Stádo se shluklo dohromady, jen černý hřebec se pomalu přibližoval tam, kde to šustilo nejvíc. Vtom ze tmy vystoupil hřebec. BUM!  Černý hřebec, vůdce stáda nehodlal nic riskovat. Jakmile uviděl toho záhadného koně, vzepjal se na zadní a vykopl předníma. Cizí hřebec se zapotácel ale udržel se na nohou. Kupodivu všech nezaútočil. Stál a pokoušel se k Černému přičichnout.
,, Rone!"vykřikla najednou jedna klisna nedaleko Černého. Černý se otočil na klisnu a řekl

,, Taro...Rona unesli lidé do zajetí."
,,Ale Černý-"
,, Stop! Byla jsi ještě hříbětem Taro"

Ukončil to Černý. Taře zahořeli oči, ale už nic neřekla.,, Mluví pravdu Černý havrane" řekl Ron, ale hned uskočil, protože Černý považuje za svoji urážku, když ho někdo nazve havranem, kvůli znaku na čele ve tvaru havraního pírka.

,,Vím, že mi nechceš uvěřit. Ale věz, že mluvím pravdu. Lidé mě unesli, to ano, ale já se z jejich vězení dostal. Tam,  kde mě zavřeli, jsou ještě další zvířata a nejsou to jen koně. Musíme ihned opustit náš domov.''
,, Proč?''
,, Protože lidé nás chtějí všechny pochytat. Protože tu chtějí udělat silnici. Protože... protože.. nechtějí abychom tu běhali na volno.

Ron se zhluboka nadechl a podíval se Černému do očí.

,,Podle nich jsme zlo, které jim bude žrát úrodu a rozdupávat pole."
,,Konec?"
,,Ano!"

Černý se obrátil k ostatním koním.,,  Slyšeli jste. Jakmile na oblohu vyrazí nebeští koně, dáme se na cestu." ,,Kam půjdeme?" Ozvala se mladá kobylka. ,, Půjdeme... půjdeme... za lepší pastvou." Černý chvíli zaváhal s odpovědí. A to nebylo dobré znamení.                                                                   

                                                                                         ***

Daleko, daleko za naším stádem se rozprostíralo nádherné údolí. Lidská noha ani ruka, natož hlava, sem nevkročila. A zde uprostřed kvetoucí, voňavé, louky  se páslo stádo. Bylo to mocné stádo. Hodná zvířata u nich hledala pomoc, zlá se jim na hony vyhýbala. To ovšem neznamená, že by je nic nelovilo. Ulovit je dokázal jen medvěd Halzelbug a senionská smečka vlků. No, když jsme se takhle nádherně pokochali přírodou, mohli bychom se podívat blíž na stádo, pasoucí se na louce.
Koran, syn vůdce stáda, se pase dál od stáda, blíž k lesu. V tom uslyšel lupnutí větve. Zvedl hlavu a udělal jeden krok vzad. Stáhl uši dozadu a pohodil hlavou. Ať už je to kdokoliv, on se nebojí. Chvíli se nic nehýbalo. Pak z houští vyběhl kůň a proběhl kolem Korana. Ozvalo se posměšné zařehtání.

,, Cha, cha, cha, jak jsi se lekl, Korane, máš se toho dost učit než se staneš vůdcem!"
,,Shaggo?"
,,Cha, cha, cha!"

Shagga je kamarádka Korana. I když  z něho občas, no dost často, dělá blázna.,, To od tebe není moc pěkné, Shaggo, Koran tě mohl kopnout."Lukava je něžné povahy, nikdy by nikoho záměrně nevystrašila, prostě naprostý opak Shaggy.