Best sisters forever [POZASTAVENO]

13.

Bylo 8:30 a já jsem polehávala na posteli. Dneska se staví Devin, okamžitě mi problesklo hlavou, bleskurychle jsem vstala z postele, šla jsem ke skříni, cestou jsem byla tak šikovná, že jsem zakopla o stoličku. Oblékla jsem si bílé tílko a riflové kraťasy, vyčistila jsem si zuby, namalovala se a udělala jsem si vysoký culík. Dnes už podruhé jsem zamířila ke skříni a do kufru jsem si nabalila spodní prádlo, trička atd... 

Vzala jsem kufr a seběhla dolů. Z ledničky jsem si vzala jogurt. Až jsem měla dojedeno lžičku jsem dala do myčky a napila se vody. Vzpomněla jsem si na Clare, co asi teď dělá? Vůbec nemám představu, co se bude dít až přijede. Podívala jsem se na mobil, bylo  9:50, šla jsem ke dveřím, vzala jsem si vak a do něj hodila klíče, peněženku, kapesníky a to nejhlavnější...mobil. Obula jsem si bílé konversky a vyšla před dům. Devin už na mě čekal s motorkou. A upřímně řečeno byl dost sexy.

"Ahoj, jak ses vyspala?" zeptal se s úsměvem a podal mi helmu...

"Ahoj, jo dobře co ty?"

"Taky, no tak co kdyby jsme vyrazili? Když pojedeme rychle, budeme tam tak za třičtvrtě hodiny."

"Dobře." řekla jsem a sedla si na motorku...

Z pohledu Clare:

Celou noc jsem nespala, ale takhle to nechat nemůžu, prostě pojedu domů. Nevím jestli je to špatné nebo dobré rozhodnutí. Ale co dělat tady, když nevím co se děje doma. Zkusím to tady ještě ten poslední týden vydržet...

Zítra se rozhodnu. Ale teď půjdu napsat Devinovi. Nevím proč mi tak záleží na našem kamarádství, ale jedno vím a to je, že mám Devina hrozně ráda, a Chris mi ho přebírá. 

Já: Devine?

 ----------------------------------------------------------------------

Z pohledu Chris:

Právě teď jsme dojeli na úžasnou chatu, nebudu vám tady popisovat jak vypadala, ale byla fakt dost luxusní. 

"Líbí?" zašeptal mi do ucha Devin, já jen příkívla. "děkuju" řekla jsem...

"není zač" odpověděl... "Mám nápad, co kdyby ses teď vybalila a pak by jsme se mohli podívat po městě." navrhl mi...

"Dobře a kde mám pokoj?" zeptala jsem se...

"Po schodech na horu." řekl a usmál se, úsměv jsem mu opětovala a vydala se po schodech. 

Do skříně jsem si vybalila věci, z vaku jsem vyhrabala mobil a měla jsem tři nepřečtené zprávy...

Dominik: ahoj, jaktože nejsi doma?

Já: jsem na chatě...

---

Brittany: ahoj :P

Já: cs

Brittany: tak co Devin, už jsi mu dala?

Zablokovala jste kontakt Brittany...

Oblékla jsem si barevný overal a rozpustila si vlasy. Sešla jsem dolů.

"Tak jdeme?" zeptal se Devin...

"Jo."odpověděla jsem, vyšli jsme před chatu a šli do města...

"Je to asi 800 metrů daleko" řekl a usmál se...

"Aha, a co tam budeme dělat?" zeptala jsem se...

"noo, je tam pouť. Bude legrace. " řekl...

"Tak jo."

Když jsme dorazily první co zaujalo Devina byla cukrová vata, Bože, je jako dítě. 

Až si vystál frontu, zahlédla jsem velký kolotoč. Miluju kolotoče.

"nechceš tam jít, že ne?" zeptal se mě s plnou pusou.¨

"chci" odpověděla jsem a táhla ho ke kolotoči...

"oukeyy, tak to ta vata ve mě už asi dlouho nezůstane." řekl vystrašeně...zasmála jsem se a nasedli jsme na kolotoč...

Přiznávám, že jsem na tom byla asi hůř než Devin, ale nevadí. 

-----------

Rozhodly jsme se, že si něco půjdeme koupit do potravin, protože na chatě nic nebylo a my jsme měli dost velkej hlad.

Když jsme vycházeli z obchodu, něco začalo pípat, takovej ten zvuk, když něco ukradnete.

"Dělěj, rychle padáme." řekla jsem...¨

"ne počkej, To jsme my!" zařval přes celej obchoďák... O můj Bože, pomyslela jsem si. Všichni se na nás otočili, ale pak zase pokračovali v nákupu, prodavač se vydal naším směrem.

"Nemáte nějaké žvýkačky nebo něco?" zeptal se...

"Ne nemáme." odpověděl Devin, já jen zakývala hlavou na znamení ne...

"Já nevím, co mi to pořád pípá, mě už se to stalo v několika obchodech." řekl Devin a ten prodavač se na nás podezíravě podíval...¨

"ehmm no... ale nebojte mi nekrademe." ujistil ho Devin...

"Jasně, to my bysme zdrhali." doplnila jsem...

"No dobře tak běžte vy kujóni , už by to mělo být dobré." řekl prodavač...¨

Na podruhý to naštěstí nepípalo.

"Co to jako bylo?" zeptala jsem se Devina?

"klídek, v tom mám dlouhodobou praxi." řekl...

"Zítra by jsme mohli jít na ten koncert jestli budeš chtít." odvrátil od témata...

"Jo, ráda. A teď už půjdeme na chatu nebo jak?" 

"Jo, ale jako dobrý to bylo ne?" zeptal se...

"Super to bylo. V kolik je zítra ten koncert?" zeptala jsem se...

"Ve 13 hodin." odpověděl mi...

Omlouvám se, že dlouho nevyšla další kapitola, ale neměla jsem moc času...

Jinak jsem se rozhodla pokračovat a dotáhnout to do konce. Takže děkuju za všechno.

A úplně nejvíc děkuju za 500 přečtení, děkuju moc. Asi pořád čekáte, kdy přeskočí jiskra u Devina a Chris. Tak vám prozradím, že se v další kapitole něco stane.

Tešte se!