Temná Ulice

Kapitola první

"Jsou zase tu. " zadrmolila teta Nina,když jsem jí podala čaj "Kdo?" zeptala jsem se jí i když jsem moc dobře věděla jaký nesmysl zase řekne.
"Upíři, cítím jejich přítomnost. " zašeptala mi, jako by ji snad měl někdo​ slyšet.
"Ale no tak teto, žádní upíři přece neexistují. Je to jen smyšlená postava." namítla jsem a zakroutila hlavou. Teta byla vždy moc milá a to pořád je,ale jednoho dne prostě zešílela a začala neustále mluvit něco o upírech.
"Sandy věř mi. Cítím z tebe velké neštěstí. " mluvila zmateně teta. "Dobře, dám na sebe pozor teto. Ale teď už musím jít,už je osm hodin a já musím zítra do práce. " slíbila jsem jí a návlekla jsem si na sebe lehký svetřík, byl konec dubna, takže venku nebylo moc chladno. "Buď opatrná Sandy. " řekla mi mezi dveřmi.
"Neboj teto,budu." odpověděla jsem jí a vyrazila na cestu domů.
Bydlím ještě se svými rodiči. Také je mi teprve 21,takže na odstěhování mám ještě čas. Navíc vzhledem k tomu,že je náš dům tak velký, opravdu zrovna nezacláním. Pracuji jako vychovatelka v dětském domově. Je to skvělá práce,i když občas trochu smutná.
Přemýšlela jsem tak usilovně, že jsem ani nedávala pozor na cestu. Až jsem si najednou všimla,že jsem v nějaké ulici,kterou neznám. Chtěla jsem se otočit a jít tím směrem,kde jsem slyšela auta z rušné silnici. Ale zrovna vylezl ze zadního vchodu do nejspíš nevěstince,nějaký pár. A tak jsem si řekla,že se schovám za roh a počkám až odejdou.
"Ty jsi mi ale kočička." říkal ten muž oplzlým hlasem té ženě,nejspíš jedné ze zaměstnankyň nevěstince. "Prvně prachy dědku. " řekla ta žena hrubým chraplavým hlasem. Muž jí asi podal peníze, protože jsem zaslechla nechutné mlaskání jejich polibků. Super,to asi nebude jen na chvilku.
Poté jsem zaslechla kroky někoho třetího. "Co ty tu pohledáváš krasavče?" řekla ta lehká žena právě příchozímu muži. Pak jsem zaslechla výkřik té ženy a následný výstřel. Jen to ne. Rychle jsem vylezla z rohu a utíkala opačným směrem než jsem přišla. Nesmí si mě všimnout,jinak bude po mně. Utíkala jsem co nejrychleji,ale přesto jsem byla pomalá. Všiml si mě, netrvalo dlouho a slyšela jsem za sebou jeho rychlé kroky.
Dohnal mě a svalil k zemi. Zavřela jsem oči a pomalu se smiřovala se smrtí. Nic se nedělo. Opovážila jsem se tedy otevřít oči. Byl nádherný,měl hnědé vlasy zhruba po ramena a byl až mrtvolně bledý.
Ale pusu měl špinavou od krve a oči mu rudě svítily,což mě děsilo. Najednou vytáhl nůž a přiložil mi ho ke krku.Z očí mi vytryskly slzy. Nechci umřít. "Prosím ne." prosebně jsem se mu hleděla do očí a doufala,že se slituje. Najednou jeho oči změnily barvu na nádhernou modř,oddělal nůž z mého krku a beze slova odešel. Já žiju,tak přece jen se v něm hnulo svědomí. Ušetřil mě ale co byl zač? Přece není možné aby to byl upír,ti přece neexistují. Nebo, že by teta Nina nebyla jen blázen?
Že by opravdu upíři nebyli jen výmysl?
Byla bych bývala šla ihned na policii. Ale označili by mě buď za blázna,nebo bych si získala silného nepřítele. Nemusel by se slitovat po druhé. Tak jsem prostě odešla opačnou stranou,než kde ležely mrtvoly a nechala to být. Sice možná budu chvíli bloudit,ale tohle město není tak velké na to,abych se tu ztratila.