Kouzelná beruška a Černý kocour

Boj s akumou a...

Jak jsem zahlédla v dálce mého nového soupeře, uvědomila jsem si, že    vše co znám teď závisí pouze na mě. Blížila jsem se k velkému stvoření podobné hořícímu muži pořád blíž a blíž až nakonec mě strach a obavy docela opustily. Naštěstí byl zaneprázdnění ničením všeho kolem sebe, a tak jsem měla šanci se k němu přiblížit ze zadu. Hned jak jsem dostala příležitost, obmotala jsem mu jojem nohy a strhla mu je. Fireman spadl na zem a vrhl se mo mě. ,, Ty jeden hmyze, kde ses tady vzala?“ vykřikl po mě nenávistně a chtěl vyhodit ohnivou kouli po Eiffelovce, aby rozmáčkla co nejvíce věcí a stím i nemocnici ve které leží Kocour. ,, Mám pro tebe špatnou zprávu Ohníčku...prší. Štěstíčko. Zavola jsem na něj a už jsem dostala do rukou takovou zvláštní pilulku, se kterou jsem okamžitě věděla co mám dělat. Stačilo ji vyhodit do vzduchu a pomohla jsem si jojem. ,, Ale počkat, když se už uhasil, tak kde je akuma? “ uvědomila jsem si, ale bylo pozdě. Z ničeho nic mě něco tak silně udeřilo do hlavy, že jsem ztratila vědomí a spadla někomu do náruče. ,, Kocoure, kde ses tady vzal, proč neležíš v nemocnici? “ vydala jsem ze svých posledních sil. ,, Promiň. “ řekl mi brekem Kocour a pak jsem omdlela.

Probudila jsem se v takové nechutné špinavé místnosti. Seděla jsem na židli a kolem mě bylo snad pět chlapů. Později jsem zjistila, že už nejsem Beruška, a mé náušnice byly fuč. Mezi těmi chlapy prošla mladá blondýna se zelenýma očima, která měla na sobě mé náušnice. ,, Tak už se nám Růženka probudila, jak ses vyspinkala? No nic, když už jsi vzhůru, chtěla bych se s tebou  dohodnout.“ začala na mě chrlit ta zvláštní paní. Potom ukázala na staré dveře ze kterých vešel Kocour.