TRPĚLIVOST - Chara

Krok za krokem

Holčička se začala probouzet. Když otevřela oči lekla se mě a vyjekla. To nic holčičko mě se bát nemusíš nechci ti ublížit. Nepomohlo to holčička se na mě stále dívala jako na ducha. Počkat vzdiť jsem duch. Hele potřebuju aby jsi se mně přestala bát jo? "Frogit frogit" ozvalo se za mnou. Ohlédla jsem se a za mnou se právě probouzel frogit. A pak mi to došlo ta holka mě nevidí! Frogit se k ní začal výhružně přibližovat. No taky bych byla nevrlá kdyby mě někdo vzbudil. Musel si najít pohodlné místo za jedním sloupem a tam usnout. To vysvětluje proč jsem ho před tím neviděla. Uteč holčičko nemáš šanci. Řekla jsem spíš pro sebe.  Frogit na holčičku poslal útok. Nehýbala se jenom tam stála. Jeden projektil jí zasáhl do tváře a další do rukou a nohou. Teď umřeš holčičko musel by se stát zázrak, aby si pře.. najednou mi před očima vybuchla ohnivá koule. "Co se tady děje!" Ozval se mámin hlas. Mami.. hlesla jsem. Máma vypadala jinak než předtím. Měla kruhy pod očima a v náručí nesla květiny. Vypadala jako kdyby je nesla na hrob. Ta holčička se mámy bála ještě víc než frogita a rozplakala se. "To nic zlatíčko nechtěla jsem tě vyděsit. Já jsem Toriel ochránkyně Ruin a ráda bych tě vzala k tobě domů, abych tě mohla vyléčit." Přišla k holčičce vzala jí do náručí a nejen s ní šla. Chtěla jsem zůstat, ale nějaká síla mě táhla za holčičkou. Co se to děje?