TRPĚLIVOST - Chara

Mami ?

Máma tu holčičku donesla domů. Opravdu to tam vypadalo jako doma. Před domem stál strom a okolo něj popadané, červené listí. A uvnitř to bylo úplně stejné jako doma. Vešli jsme do chodby kde byly schody do sklepa a dvě další chodby. Jedna vedla do obýváku a druhá do delší chodby s dalšími dveřmi. Do jedněch z nich máma i s holčičkou vešla. Byl to  náš pokoj. Nábytek byl stejný až na to že tam byla jen jedna postel. Před postelí do které holčičku dala byla krabice s hračkami. Poznala jsem jednoho Asrielova plyšáka. Co se s ním asi stalo? Holčička mezitím co sem šli usla a teď ze spaní vzlykala. Máma si vedle ní lehla a uklidňovala jí. Po chvíli co její vzlykání ustalo jí máma začla léčit. Zajímalo mě jestli můžou duchové spát tak jsem to zkusila. Když máma odešla lehla jsem si do rohu pokoje a usla. Myslím že se mi nic nezdálo jenom mi hlavou dlouho běhaly myšlenky. Co se stalo mně? Co Asrielovi? Jak dlouho jsem spala? Proč je máma tady a ne doma? Proč to tady vypadá úplně stejně jako doma? Nebo proč jsem zpátky v tomhle světě, když mám být mrtvá? No musím mít hodně trpělivosti.