You Only Live Once

Finále Grand Prix

„Úchvatné! Dámy a pánové, potlesk pro stoupajicí legendu, Sebastiana Oakleyho!" ozval se tlumený hlas reportéra a následné křičení a tleskání. 

„Aimee, můžeš si přestat číst noviny?" zavrčel můj trenér, Leo. „Hm," zamumlala jsem. Aimee Maxwell utrpěla zdrcujicí porážku! Na finále Grand Prix se umístila na šestém místě! K neuvěření! Je toto její poslední sezóna? Četla jsem si v hlavě text - noviny-, který byl napsaný na mém mobilu. 

Jmenuji se Aimee Maxwell! Je mi dvacetčtyři a v krasobruslení reprezentuji můj rodný domov, Jižní Ameriku. Na finále Grand Prix jsem se umístila jako šestá, což je pro mě zatím nejhorší výsledek, který jsem obdržela. Den před finálem Grand Prix mi zemřel dědeček a neskutečně moc jsem se přejedla, takže mě bolelo břicho a myslím, že to bylo právě tímto.

Neustále jsem se potila a snažila se nezhroutit k zemi, jelikož mě z toho nátlaku bolela hlava.

Vešla jsem na ženské záchodky a vstoupila do jedné z kabinek. Vytáhla jsem mobil a stlačila kontakt Mamka. 

„Ahoj mami, snad neruším," zamumlala jsem. „Vážně? Promiň," povzdechla jsem si. „Usnula jsi při sledování finále Grand Prix živě? Aha, tak to jo," polkla jsem a v krku se mi vytvořil knedlík.

„Neuspěla jsem.. mrzí mě to," típla jsem hovor a z očí se mi spustily slzy. Snažila jsem se pláč alespoň trochu utlumit, ale nešlo to. 

Dveře od kabinky sebou hodně trhly, což bylo nejpíše tím, že nějaká osoba do nich vší silou kopla. Otevřela jsem dveře a vykoukla ven. Stála přede mnou Alina Levin, ruská punkačka a zlatá držitelka juniorského finále Grand Prix. Dívá se na mě, jak kdybych byla kus odpadu. Ukázala na mě prstem, kvůli čemuž jsem polkla.

„Další rok soutěžím v kategorii seniorů. Nikdo nepotřebuje, aby na pódiu byla taková nicka, jako jsi ty. Neschopní lidé jako ty, by to měli co nejdříve ukončit," odhodila si rukou své havraní vlasy. „Nulo!" zařvala blízko mého ucha a s rukama v kapsách od její černé mikiny kráčela pryč. I kdybych odešla z tohoto sportu.. bude tu více mladých talentovaných krasobruslařů, kteří budou stoupat.

Společně s mým trenérem jsme odcházeli, ale najednou mě zastavil velice známý hlas: „Aimee!" otočila jsem se za hlasem. Reportér Christian. „Nevzdávej se, je příliš brzo to teď vzdát!" vyšiloval. „Není to tak, že jsem na sto procent rozhodnutá, že končím. Prosím, nedělejte hned ukvapené závěry," povzdechla jsem si. „Co budeš dělat, když skončíš vysokou školu? Budeš furt trénovat v Detroidě?" rozklepal se mu hlas. „Promluvím si o tom s trenérem," zamumlala jsem. „Aimee! Ptám se, jaké z toho máš pocity ty! Budeš pokračovat? Částečně? V Jižní Americe máš furt šanci." křičel na mě, ale skoro vůbec jsem ho neslyšela, jelikož jsem přemýšlela nad dědečkem. 

„Maxwell!" otočila jsem se se slzami v očích za hlasem, který patřil mému idolovi. Sebastianovi Oakleyimu. „O tvém volném programu, kroková část mohla využít více-," „Vyhrála jsem, tak koho to zajímá?" přerušila ho Alina, která vedle něho šla. „Přestaň se škádlením, Sebastiane."

Ta Alina Levin z ruského týmu.. pokud budu mít šanci, jednoho dne by jsem chtěla..

V tu chvíli se na mě koutkem oka podíval Sebastian. Celým tělem se na mě otočil a usmál se: „Památní fotka? Proč ne!" mrkl. Překvapeně jsem se naň podívala, ale následně jsem se k němu otočila zády a táhla za sebou kufr. „Aimee? Nechceš fotku se Sebastianem?" udiveně se mě zeptal Leo. „Maxwell!" křikl na mě.

To je tak ponižujicí.. byla jsem hloupá, když jsem si myslela, že konečně můžu střetnout mého idola, na tom samém hřišti.