Never give up

Začátek všeho

Nikdy jsem nebyla ve škole ani v taneční skupině kam jsem chodila moc oblíbená. Do teď nevím proč, ale možná to má něco společného s tím že jsem si vždy stála za svým názorem a nebyla jako ostatní. Prostě jsem byla svá.

Celé to začalo ve 3. třídě když k nám přišly dvě nové holky Lucie a Viktorie. Nejdřív vypadaly celkem v pohodě, ale pak to celé začalo. Vymýšlely si různé pomluvy, urážely mě, urážely mojí rodinu a z toho vznikla docela drsná šikana. Nebyla to fyzická šikana, byla psychická, což je ještě horší protože jí nemůžete dokázat. Většinou měly narážky na to že jsem se dobře učila, chodila tancovat, hezky se oblékala, líčila jsem se atd. Věty typu ,,Vypadáš jako prostitutka!", ,, Tady máš místo jasný!", ,,Ta tvoje máma je úplné blbá!" atd. jsem slyšela každý den. K Lucii a Viktorii se postupně přidávala celá třída kromě mojí kamarádky Báry. V tu dobu jsem si uvědomila že týhle školy musím vypadnout a to dost rychle, jediná možnost jak se tam odsud nejrychleji dostat byl gympl.

Když jsem doma říkala rodičům co mi dělají ve škole, tak mi vždycky řekli: ,,Musíš je ignorovat, pak je to přestane bavit." apod. Jednou mi i třídní učitelka řekla: ,,A ty si jako myslíš že jinde to bude jiný?" Jo přesně to jsem si myslela. V tu dobu jsem po cestě domů brečela a nevěděla jsem co mám dělat. Sice tady byla snaha o to to nějak vyřešit ale nikdy jsem nenašla takovou odvahu.

Hodně často mě někteří spolužáci pronásledovali domů a cestou mě různě podkopávali nohy a strkali do mě. Takhle to byli celou 3., 4. a 5. třídu. V 5. třídě jsem dělala přijímačky na dvě gymnázia na Církevní a na Jazykové. Na Jazykové jsem se dostala, sice jsem chtěla víc na Církevní (ne, nejsem věřící) ale i tak jsem byla šťastná protože ten papír ve schránce o mém přijetí byl pro mě něco jako jednosměrná jízdenka pryč nebo klíč k lepšímu životu bez šikany a bez takových idiotů co jen závidí.

Ty prázdniny mezi 5. třídou a primou jsem se snažila dostat z hlavy celou tu šikanu, nešlo to tak jednoduše ale trochu mi to pomohlo. Chtěla jsem tam začít jako úplně nový člověk, proto jsem tam chtěla jít sama. Ale dostala se tam i Bára, nevadilo mi to, měla jsem jí ráda. Hrozně jsem se na gympl těšila, koupila jsem si černý batoh, nový kryt na mobil, sešity, balicí papír, washi pásky a podle různých D.I.Y jsem si udělala absolutně boží sešity. Celý prázdniny jsem přemýšlela jaký tam budou lidi, jak se budou chovat a hlavně jak se mám chovat já, protože tam budu chodit 8 let a nechci aby se opakoval stejný scénář jako na základce. Chtěla jsem si tam najít ty nejúžasnější kamarády, se kterými se budu bavit až do dospělosti, budu jim moct věřit a hlavně je budu mít ráda a oni budou mít rádi mě.