Jako mladšího by mě nikdy nenapadlo, kým se v budoucnu stanu. Nikdy by mě nenapadlo, stát se někým naprosto jiným, jinou osobou s jinou povahou a jiným vzhledem. Možná za to mohlo i moje narození.
Podle všech, včetně předběžných vyšetření se měl narodit kluk, ale, narodila se dívka. Dívka, kterou už od hodně malé doby přitahovaly jiné dívky a chování, které ostatním bylo cizí. Řekněme, že jsem nikdy nebyl takovou tou malou princeznou.
Zbožňoval jsem hraní s auty, zbožňoval jsem hraní her a extra, když šlo o hry se střílením a auty. Nepříliš času jsem trávil s holkama, ale přesto se mezi nimi postupem času objevily moje kamarádky a poté i první lásky.
Moje první "zkušenost" s holkama přišla v mých šesti letech, kdy jsme spolu s mojí bývalou kamarádkou blbli, daleko od jakéhokoliv společnosti. Byla to hra, nevinná a dětská, přesto došlo na polibek.
Nebrala jsem to vážně, postupem času jsem se tuhle situaci snažil zapomenout. Cítil jsem se jinak, zvláštně. Cize. Takoví lidé přeci nejsou, ne? říkal jsem si.
Byli.
Další, větší zkušenost přišla o pár let později, v 9 letech. Tehdy se ona situace odehrála s mojí kamarádkou, na šachovém táboře. Nešlo už jen o hloupou hru nebo omyl - oba jsme si dobře uvědomovali, co se děje.
Postupem času jsem si okolnosti začal více a více uvědomovat.
Ve svých dvanácti, jsem se poprvé setkal se slovem lesba. A vždycky jsem měl pocit, že moje kamarádky to vždycky trochu tušily, možná dříve, než kdy já. Kluci mě nezajímali, ne nijak než jako kámoši na pokec s podobnými zájmy.
A tak, čas plynul. Přišly první lásky i zklamání, žárlivost na přítele jedné mojí kamarádky a tehdy to asi byl okamžik rezignace - přestal jsem si nalhávat, co cítím.Ovšem, zbytek přišel znovu až o několik let později. V mých šestnácti přišlo uvědomění toho, že tohle není život, nebo tělo, v jakém se cítím dobře. Necítil jsem se dobře. Nebyl jsem to já.
Bylo to uvědomění vlastní transsexuality, kdy jsem se konečně cítil naplno osvobozený od lží a problémů, které jsem si sebou táhl.
Zbavení se vlasů bylo jako přeseknutí kotvy a její následné odhození. Pánské oblečení bylo jako pohlazení po duši, kdy se cítím příjemně a pohodlně v tom, co nosím. A další věci přicházejí.
Nevím sice jaké, nevím sice kdy, ale můžu vám říct tohle.
I kdyby šlo jen o hloupé motýlky v břiše, které cítíte a snažíte se je ignorovat, nenalhávejte sami sobě to, že o nic nejde. Samozřejmě, nemusí o nic jít. Ale když přijde láska, nikdy se nesnažte nalhávat sami sobě, že o nic nejde. A je jedno, jestli jde o kluka, holku či něco mezi.
Lásce se nedá zabránit a přijde - když ne dveřmi, tak oknem.
ČTEŠ
Vaše příběhy
Sachbücher[Otevřeno ✔] Opravdové příběhy lidí o jejich zkušenostech v rámci LGBT+ komunity - ať už jako součást komunity nebo pozorovatel. Upřesnění, často kladené otázky a instrukce k poslání svých příběhů naleznete v první části - příběh můžete poslat i an...
