Jsem jiná?!

Part 5

Když mě ráno probudily sluneční paprsky, vedle mě nikdo neležel. Koukala jsem se  různě po pokoji, jestli ho náhodou někde neuvidím. Myslela jsem si, že  mohl jít do koupelny se osprchovat nebo jen udělat snídani. Šla jsem se za ním  podívat. V koupelně nebyl, tak jsem se šla podívat do  kuchyně, jestli  náhodou nedělá tu snídani. Tam ale taky nebyl.. Jo jasně, vždyť by to tu  vonělo, kdyby dělal snídani. Ty seš střevo, Jess. posmívala se mi moje mysl. Pak jsem si všimla papírku, co byl přidělaný nějakým magnetem na ledničku.

Šel jsem pro něco k snídani, protože doma už nic není.

Včera si byla úžasná, moc jsem si to s tebou užil.

Miluju tě.♥

-Mike

No doprdele. Já jsem se s ním vážně vyspala. Myslela jsem si, že se mi to jen zdálo, ale ona je to fakt pravda. Vážně se to stalo.

Začala jsem si to všechno uvědomovat a vzpomněla jsem si, co se včera dělo.

Rozeběhla jsem se směr ložnice, pozbírala všechny svoje věci. Vzala jsem si boty, tašku, v zrcadle jsem se trochu poupravila, abych nevypadala uplně tak strašně a rozeběhla jsem se, bez jakéhokoliv vzkazu, pryč. Při útěku ze schodů jsem do někoho narazila. Vůbec jsem to neřešila, ani jsem nevěděla kdo to byl, běžela jsem dál, když jsem byla dostatečně daleko od jeho domu, zastavila jsem se.

Prosím, že se tohle nestalo. Snad jsem na těch schodech nevrazila do Mika. To by bylo strašně trapný. Ikdyž, dokázala jsem zdrhnout z jeho domu, bez jakéhokoliv vzkazu, větší trapas to už snad být ani nemůže. Opak byl ale pravdou. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si nevšimla, že se ke mně někdo vydal. Ten někdo byl on. Chytl mě za ruku a já sebou škubla. Vytrhl mě z mých myšlenek a já se mu zadívala do těch jeho krásně zelených očí. Něco mi říkal, ale já ho nevnímala. Pořád jsem byla hluboko zahleděná do jeho krásných očí.

,,Hej!! Posloucháš mě vůbec??!" trochu zvýšil hlas a naštvaně pokrčil obočí.

V tom jsem se vyškubla z jeho pevného sevření a co nejrychleji jsem se rozeběhla ke mně domů.

Když jsem doběhla celá uřícená domů, kopla jsem za sebou do dveří, aby se zavřely a ani jsem nepostřehla, že bylo odemčeno.

Otočila jsem se a co jsem viděla, jsem vidět nikdy nechtěla.

Stáli tam dva policisté, očima koukali pod sebe a já se začala třást. Přišla jsem k nim. ,,Dobrý d-.." nedořekla jsem, protože jsem hned začala hystericky brečet, když jsem viděla mojí mamku, jak leží v kaluži krve.

,,C-c-co se tu stalo?" řekla jsem mezi vzlyky.

,,Zavolali nás Vaši sousedé, protože slyšeli výstřel" řekl jeden z policistů. ,,Když jsme sem přijeli, Vaše matka tu už ležela mrtvá a nikdo tu nebyl." dodal druhý z nich.

Když mi to řekli, začala jsem ještě víc vzlykat.

,,Byli bychom rádi, kdyby jste s námi jela na stanici a něco nám pověděla, slečno" pousmál se.

Mně teda moc do smíchu nebylo. Chtěla jsem být zavřená u sebe v pokoji, jíst čokoládu a brečet.

,,D-dobře" řekla jsem a setřela si slzy.

,,Tady máte kapesník, a neplačte." podal mi ho do ruky.

K sakru, moje matka tu předemnou leží mrtvá, tak jak nemám brečet?!!!

,,Děkuji" vzala jsem si od něj kapesník a pokusila se o falešný úsměv, moc mi to ale nevyšlo.

__________________

,,Tak nám povězte, kde jste byla, když se to stalo?" začal vyslýchat jeden z dvou policistů.

,,Byla jsem u..u - k sakru, co mám říct, aby to nevyznělo divně- u kamaráda" odpověděla jsem.

,,Dobře. A kdo by to podle Vás mohl udělat, měla Vaše matka s někým nějaký spor nebo něco podobného?" vyptával se dál.

,,Víte, moje mamka si našla asi před 2 měsíci nového přítele." odmlčela jsem se a oni na mě jen koukali, věděli, že budu pokračovat. ,,Ze začátku se zdál, že je to prima, slušný chlap. Pak se z něho ale vyklubal pěknej hajzl. Mojí mamku znásilňoval asi měsíc a vyhrožoval jí, že jestli to řekne, tak jí zabije. Dozvěděla jsem se to, až když znásilnil i mě." řekla jsem a do očí se mi začaly hrnout slzy.

,,Myslíte si, že to mohl udělat Vaší matce on?" pozvedl jedno obočí.

Jen jsem kývla a neubránila se slzám, které žačaly stékat po mých tvářích.